11.března, ve věku nedožitých devadesátin, jež by oslavil 9.června, skonala legenda hudební publicistiky a dětské literatury ZDENĚK KAREL SLABÝ…
Jsem šťastný, že jsem ho mohl poznat osobně, že jsem měl to štěstí, strávit s ním několik dní na JazzBusu v Košicích. To první ráno jsem ho spatřil sedět v křesle před recepcí luxusního hotelu Yasmin, a mohl jsem mu tak stisknout ruku a vyseknout poklonu jako mému novinářskému guru. A říci mu, že od roku 1996 jsem na Vltavě poslouchal jeho pravidelný rozhlasový pořad „Svět jiné hudby“, který měl pro mne zásadní význam. Nahrával jsem si je pravidelně na kazety, ty řádně popisoval fakty, čísloval a založil si tak rozsáhlý archiv. S pořadovým číslem 200 mi magnetofon v hi-fi věži odešel… Svět jiné hudby Z.K.Slabý se svým synem Petrem přetvořili také do knižní podoby, do dvoudílné antologie, slovníkově koncipovaného díla zaměřeného v nevídaném rozsahu na českou a světovou alternativní hudbu s přesahem do avantgardního jazzu a experimentální elektronické a ambientní hudby.
Z.K.Slabý, také spisovatel, literární kritik, překladatel z němčiny, ruštiny, srbochorvátštiny a dalších jazyků, je autorem pamětí „Potkávání setkávání“ a „Listování v osudech“ (2015). Proslavil se ovšem nejvíce na tom nejčestnějším poli literatury; napsal na tři desítky knih pro děti a mládež! A jeho kocouru Vavřincovi složila v roce 2017 hold celá řada našich nonkonformních muzikantů – viz. album „Jiná hudba pro kocoura Vavřince“.
V časech tuhé komunistické normalizace (pro Slabého počínaje rokem 1972) si zachoval tvář a rovnou páteř. Takových lidí nebylo mnoho. Každý dělal sem tam nějaký ten ústupek, úlitbu rudým bohům. Z.K.Slabý nikoli. Ke konci osmdesátých letech vzpomíná:
„Jeden čas se nesmělo moje jméno vůbec objevit (i z reedice Poláčkovy Metempsychózy je vyradýrovali) a nastalo nejrůznější kličkování, abych mohl něco vydat. Moc mě vždycky dostihla a nepsaný zákaz mě přinutil hledat v jiné oblasti uplatnění – od různých nakladatelství přes noviny a časopisy pro rozhlas a televizi. Vše pouze dočasně, než někdo zdvihl telefon. Tato druhá, a mnohem delší etapa zapříčinila, že moje autorské jméno vymizelo ze čtenářského povědomí a v současné době je neznají zřejmě ani v Albatrosu…“
Mnohé jeho texty kolovaly do Listopadu 1989 po vlastech českých, moravských a též slovenských) v samizdatu. Jako třeba tento o otci moderního československého jazzu Karlu Velebném…
Rozloučíme se s ním 17.března ve 13.20 v Malé obřadní síni strašnického krematoria. Tedy, pokud nám to situace s koronavirem dovolí… Ale tolik lidí, kolik je nyní v supermarketech či nákupních střediscích, koronavirus nekoronavirus, by se do síně ani nevešlo, tak snad nebude nic bránit tomu, dát sbohem tak úžasnému člověku!