Kterak Eniesa a Pavol utrhli jablko...
ENIESA & PJ´s LAB: Jablko
zvuk100%
obal90%
hudba80%
90%Průměrné skóre

V únoru vyšlo na košické značce Hevhetia pozoruhodné album „Jablko“, pod nímž je podepsán jako producent Franta Černý ze slovutného Čechomoru. Protagonisty nahrávky jsou ENIESA & PJ´s LAB, čili Sandra Urbančíková aka Eniesa, a Pavol Jeňo, oba z východního Slovenska…

A proč Čechomoravák Franta Černý? Eniesa mu hostovala na albu „Šest křížků“ (2017) a padli si do noty. Později zpěvačce nabídnul dvě lidovky, moravskou „Dorúbali Janka“ a skotskou „Mládenec“, a nakonec z toho vzniklo bezmála sedmadvacetiminutové CD. Na něm i jako zpěvák Černý hostuje. Eniesa vedle zpěvu hraje na kytaru a santur, což jsou nástroje, jež běžně používá na sólových koncertech. Pavol Jeňo se tu prezentuje jako multiinstrumentalista – kromě trubky, s níž hraje v groove-funk-jazzové kapele Cha Bud!, ovládá trombón, flétnu, kytary, basy, klavír a perkuse. Navíc tady účinkuje dalších 16 hostujících muzikantů (a také vokalistek), včetně Luboše Šoltése (el.kytara), Miroslava Gazdíka (el.bass), Luboše Maliny (banjo, kaval), Jána Kopčáka (sax) a Michala Fedora (bicí). A onen střet východního Slovenska s Moravou je vskutku jiskřivý a šťavnatý!

Všech šest tracků plus bonus sestávají ze tří lidových a čtyř autorských písní v nadmíru vzkypělých aranžmá. Titulní lidovka „Jablko“ je pokryta oblakem ženského vokálu, z něhož vzejde Eniesin zpěv, sytý, nabobtnalý vášnivým ženstvím, a oproti němu mužský protějšek plný napětí. Bohatý zvuk, tu více do jazz-rocku, onde jasně folklórní, postupně graduje. Následují dramaticky pojaté Eniesiny „Víly“, opět dramaticky zahuštěné, s půvabnými vyhrávkami saxu, se sugestivním mužským zpěvem, který se střídá s ženskou něhou. Foklórně, a´la Čechomor, je pojata lidovka „Dorúbali Janka“; výsledný rockový tah je vskutku parádní, a Eniesin zpěv má sílu a ženskou neodolatelnost. Skotskou lidovku „Mládenec“ (přetextoval Josef Karel Jareš) zdobí zprvu akustická kytara a santur, avšak posléze nabude až symfonického zvuku s jazz-rockovou kytarovou jíškou a téměř barokní trubkou. Exceluje tu mužský vokál, zahalený mlhou tajemna. Zpěvaččina autorská píseň „Polednice“ je typicky rockovým kusem; je to bigboš jak stehno antické bohyně (dovolil jsem si parafrázovat Josefa Kainara), s art-rockovými atributy (včetně varhan a vokálů) a s patřičně plnokrevným sólovým zpěvem. Překvapivě vyznívá „Outro“, neboť jde o instrumentálku, na níž se autorsky podílejí svorně Kopčák, Fedor, Gazdík a Jeňo; je to notně najazzlé, s bublavou el.basou, sopránkou evokující Garbarka a s ambientním oparem, který zjemňuje hustý zvukový tok. Bonusem budiž výtečně zaranžovaná a skvěle podaná píseň „Dvě žáby na prameni“, vyňatá ze sólového alba Franty Černého „Šest křížků“. Silné drama, dualismus ženského a mužského elementu, proměnlivost výrazu, dynamiky, rytmu, emocí…

Více než slibné!

 

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..