Zadul severní vítr jménem Řemdih
ŘEMDIH: Remdih 89 / 1989 – 2019
zvuk80%
obal, booklet100%
hudba70%
83%Průměrné skóre

V českolipském Luxoru, kdysi obskurním tanečním rejdišti severočeských diskobolů, bylo 28.února pokřtěno jediné oficiální album kapely, jež v letech 1989-94 stála na zcela opačném pólu – tedy alespoň hudebním. Jinak si co do tehdejšího zpěnění dní byly rovny. Ovšem ŘEMDIH tady na rozdíl od duc duc ducanů zanechal muziku, která nikdy nezestárne… album „Remdih 89 / 1989 – 2019“ je toho nezpochybnitelným důkazem!

Čtyřicetiminutový disk obsahuje klabzubovu jedenáctku již legendárních fláků, které v okresním uraňáckém městě provázely také mne v oněch divokých devadesátkách. Ale protože si ten čas pamatuju, strávil jsem jej tedy mnohem usedleji než všichni ti rockeři a folkaři z mého okolí. Zatímco jsem třetinu dne makal v podzemí uranových dolů, druhou třetinu přestal psát poezii a vrhl se na novinařinu a třetí část dne víceméně prospal, bigbíťáci okolo Řemdihu žili všemi smysly, duší i tělem nadoraz, a mnohdy až za hranici života. Dan Oslík, Viktor Vítězslav Váňa, Kamil Polák, Dan Suchý, Tomáš Kafka, Zdeněk Prďa Bláha, Marek Douša, Michal Plátěnka, Luboš Růžička, Martin Šimáček, Jirka Chudoba, Vlasta Ropák Knittl – to jsou jen některá jména, která tvořila Řemdih a učinila jej legendárním.

ŘEMDIH: Remdih 89

ŘEMDIH: Remdih 89

Reunion této rockové, nebo spíše folk-rockové úderky, realizovaný na CD díky nakladatelství a vydavatelství DEUS, byl důsledkem práce Rudy Živce a Luďka Svobody na filmovém dokumentu s příznačným názvem „Severní vítr“, jenž na ploše sedmdesáti minut mapuje hudební scénu raných devadesátek v České Lípě, a kde je Řemdihu věnována první třetina. Nahrávání pak zpunktovali původní členové Bob Suchý a Štěpán Přenosil. Album je věnováno Danu Oslíkovi, který předčasně zemřel v roce 2008. Byl to muzikant od pánaboha, a také výtvarník (mimo dalších uměleckých aktivit); obal a booklet alba zaplňují jeho kresby a malby, včetně Tarzana jako coveru a Oráče uvnitř. Řemdih v roce 1994 skončil, aby se o tři roky později vrátil jako soubor pro středověkou a renesanční hudbu, který působí s mezinárodním ohlasem dodnes. Ostatně jeho lídr Štěpán Přenosil již v původním divokém Řemdihu užíval nerockové nástroje jako akordeon, flétny a klarinety; na nynější nahrávce k nim přibyly gemshorn (renesanční roh) a kornamusa (renesanční dřevěný dechový nástroj). Hlavním zpěvákem (a také hráčem na foukací harmoniku) je výrazná persona českolipské nonkonformní hudby Bob Suchý. Dalšími aktuálními členy jsou Luděk Pecháček (bicí, zpěv), Petr Kalvoda (kytary, zpěv) a Martin Podešva (baskytara, zpěv). V několika písních hostují Daniel Suchý (sax), David Koutský (banjo), Dagmar Stehlíková s Jarmilou Venzarovou (zpěv) a Jan Stehlík (kytara, piano), jinak také producent nahrávky.

Po autorské stránce se jeví být stěžejním Štěpán Přenosil; pět písní je cele jeho, jako textař se podílí na třech, a to na melodie Dana Oslíka. Hned otvírák „Přechodně veselo“ určuje hlavní atributy písničkářství Řemdihu: perkusivní spodek, folk šmrncnutý punkovou energií, kořeněný zvukem historických nástrojů, hrdinně rurální, potažmo pohanský zpěv. A místy expresivní, až surreálný text („…na nebi svítil chleba/máslem ujetetj/ve svěráku upnutej svět/z nějž vytékal výkal na popel…“). Punkovou energií jsou nadité písně „Ubohost lidového chlapce“ a „Hopík“ (s banjem a dechy!). Nepokrytě folkovými songy jsou pak „Lumír z Chceb“ (a to až ve stylu Albionu), „Rusovláska“ („…z hlavy nám kape vosk/Vezmi papír, lávou piš…“), „Svíčka“ (s recitativem, foukačkou, flétnou a hutnou basovou linkou, čímž evokuje psychedelický folk legendární britské kapely Incredible String Band) a „Strýc Alfréd častým úkazem“. Album posléze graduje závěrečnou čtveřicí songů. „Noční Praha“ (Oslík/Suchý) působí až lynchovsky; díky saxu je zvuk až mysteriózně najazzlý, navíc v refrénu se ženskými hlasy způsobuje téměř erotické dusno. Ovšem jinak je text silně existenciální („Všude jen plešaté domy/který na mě bezmocně zíraj´/stěny svíraj´lidský trosky…“). Podle mého názoru absolutní vrchol alba! Song „Lufrum celsis“ by se svojí syrovostí a zašpiněním hodil do nějakého Pasoliniho filmu na téma ze středověku; text je také patřičně sugestivní („…Na ostrově budíků/mává na nás král Lávra/přes okna dušních cel/přesmrtvé plochy zdí/Z našich veškerých údíků/probouzí se rajská zahrada/a atomovém zajetí/z růžového prokletí…“). „Holub“ je dráždivou i lahodnou směsí rocku a renesance, „Ploučnický song“ s akordeonovou příchutí je důstojnou vzpomínkou na autora Dana Oslíka; melancholie, smutek, touha po volnosti, po neohraničených dálkách…

CD je nyní k zakoupení v Infocentru Česká Lípa ve foyer Kulturního domu Crystal. A doufejme, že Řemdih začne koncertovat po vlastech českých i moravských; to pak bude album k mání i touto cestou. A že by to bylo záhodno, pánové!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..