Sázka na kvalitu a objevnost
JANA KURUCOVÁ: MOZART
ĽUDOVÍT SKALNÍK: OMŠE
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba100%
100%Průměrné skóre

Nejen jazzem a experimentální hudbou živ je agilní label Hevhetia! Počátkem roku vyšly dva pozoruhodné tituly z oblasti klasické hudby. Ten s áriemi z Mozartových oper je sice sázka na jistotu, ale tím spíše zde vynikne kvalita interpretace. Druhý pak přináší světovou premiéru nahrávky tří mší pozapomenutého slovenského skladatele z první poloviny 19.století; tedy počin objevitelský…

Více než 45 minut alba „Mozart“ mezzosopranistky JANY KURUCOVÉ skrývá dvanáctinásobnou rozkoš z operní tvorby génia, interpretované v té nejvyšší možné kvalitě, poučeně, s nesmírnou chutí a vášní. Slovenská pěvkyně (roč.82) od sezóny 2005/2006 působí v Německu, v těch nejvyhlášenějších operních domech (Bavorská státní opera, divadlo v Heidelbergu, Operní dům v Berlíně). Mozart je její krevní skupinou, což na albu dokazuje i v tzv. nohavicových rolích (tj.mužských). Ty vyplňují prvních osm tracků. Výtečným, citlivě poučeným způsobem pěvkyni doprovází Státní komorní orchestr Žilina pod taktovkou Martina Leginuse a s nepřesléchnutelným cembalem Petera Guľase. Nejdříve zazní dvě árie Cherubína z „Figarovy svatby“, kde si můžete vychutnat již naplno zpěvaččin sytý, plnokrevný a čitelný hlas, perfektní italské frázování a schopnost dynamicky zpívat bez melodického či výrazového zakolísání. V roli Ramira z rané opery „La Finta giardiniera“ perfektně pracuje s odstíněním emocí. Z „La clemenza di Tito“ si Kurucová vybrala čtyři árie; v první předčí svojí virtuózní koloraturou výrazný part klarinetu, druhá je duetem, a to se sopranistkou Michaelou Kuštekovou, jenž má vyloženě hitové ambice, třetí kus je citlivou sondou do lidské duše, čtvrtá árie se vyznačuje niterností projevu. Ukázka z opery „Idomeneo“ je sycena bohatým autentickým zvukem. Poté následují čtyři ženské role. Samozřejmě nesměla chybět Dona Elvíra z majstrštyku „Don Giovanni“; ve dvojici árií Kurucová zvládá mistrně onu vzrušující směs komičnosti a tragičnosti. Závěrečné dva tracky patří „Così fan tutte“; vedle sóla Dorabelly posluchače rozparádí rozverný duet, opět s Kuštekovou.

ĽUDOVÍT SKALNÍK: OMŠE

ĽUDOVÍT SKALNÍK: OMŠE

Druhým počinem je raritní nahrávka trojice mší církevního skladatele ĽUDOVÍTA SKALNÍKA (1783-1848), rodáka z Rožnavy, který od roku 1804 působil v Opatství premonstrátů v Jasově. Od roku 1809 až do své smrti měl v tamním konventu na starosti hudbu. Z jeho díla se mnoho nedochovalo, respektive nebylo zatím objeveno. O to cennější je nahrávka jeho nejdůležitějšího kompozičního odkazu – tří mší v tóninách D dur, C dur a Es dur.

Koncem roku 2018 jasovští premonstráti prostřednictvím Neziskové organizace svého Opatství požádali o dotaci z veřejných zdrojů přes Fond na podporu umění (Ministerstva kultury SR), aby mohli nahrávku uskutečnit. Byla jim udělena dotace ve výši 3.350 €. Díky této částce a příspěvkům hudbymilovných lidí, a nejen těch věřících, vzniklo album „Omše“, jež vyšlo na prestižní značce Hevhetia. 67 minut slavnostní hudby průzračné krásy, dvacet sedm tracků, to vše ve špičkové interpretaci dvanáctičlenného instrumentálního ansámblu pod taktovkou Adriána Harvana a čtveřice pěvců a pěvkyň (Lucia Knoteková – soprán, Gabriela Hübnerová -alt, Maksym Kutsenko – tenor a Marián Lukáč – baryton).

Úvodní „Mše C dur“ má klasickou stavbu i kompoziční strukturu; v sedmi částech se umně střídají vzletnost, oslava, dramatičnost, naléhavost, radost. Vokalisté zpívají unisono, nebo se oddělují a následně střídají mužské a ženské hlasy (nejsugestivněji v „Benedictus“), popřípadě zazní sólový hlas; tady bych zvlášť zmínil vynikající výkon Hübnerové („Credo“). Další dvě mše vytěžují klasickou stavbu a výraz rozšířeným syžetem (v obou případech na deset částí). Vyznačují se tím pádem bohatším, hutnějším, dynamičtějším, tvárnějším a proměnlivějším zvukem. „Mše D dur“ ztrojuje část „Gloria“ o citace „qui tollis“ (tady exceluje Lukáčův baryton) a „quoniam“ (sborové pojetí), stejně tak „Credo“ o sugestivní, naléhavé „et incarnatus“ a oslavné, s hutnými žesti „et resurrexit“. Pozoruhodná je část „Benedictus“, jež čerpá z gregoriánského chorálu, ústícího do radostného zvolání Hosanna. „Mše Es dur“ začíná prosvětlenými tóny klenoucího se sopránu a ponorného tenoru. „Gloria“ přináší radost, aby byla posléze oproštěna od hymničnosti prostým tenorovým hlasem a rurálně znějícími smyčci („qui tollis“) a zdramatizována v „quoniam“. „Credo“ je opět vzletně, radostně rozburácené, rozšířené o duchovní ponor („et incarnatus“) a výtrysk slávy („et resurrexit“). V předposledním tracku „Benedictus Es dur“ hrají hlavní roli varhany (Jozef Vaško) a tenorové sólo, ve finále alba zahřmí „Agnus“ v plné naléhavosti a síle. O to sugestivněji s bezprostředně navazujícím reálným zvoněním kněževíské zvoničky… Náhoda?

Slyšte, slyšte ukázky zde.

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..