V boskovickém Prostoru se 11.února uskutečnil VEČER MELODRAMU. Tento netradiční žánr, tedy mluvené slovo s hudbou, se v z našeho koncertního dění v posledních letech téměř vytratil. Klavíristka Pavla Marková a herečka Tereza Novotná nyní brázdí tuzemská pódia a také základní a hudební školy s programem, ve kterém se snoubí melodramy tradiční s těmi moderními…

Pavla Marková, vynikající komorní hráčka, absolvovala studia na Konzervatoři P.J.Vejvanovského v Kroměříži a brněnské JAMU. V duu s Johanou Kolčavovou studovala u Igora Ardaševa a v norském Bergenu absolvovala několik mistrovských lekcí u Jiřího Hlinky. Posléze toto duo soutěžilo a koncertovalo nejen doma, ale i v zahraničí. Tereza Novotná je od roku 1998 v angažmá Slováckého divadla a patří k výrazným hereckým osobnostem.

A když tradiční melodram, pak nesměl chybět Zdeněk Fibich, průkopník moderní melodramatické hudební formy. Využíval techniku příznačných motivů (neboli leitmotivů), která je základem nynější scénické a filmové hudby. Je s podivem, proč u nás došlo v posledních letech k tak razantnímu útlumu koncertního provádění malodramatických děl, když kupříkladu filmová hudba je v masové oblibě! Přitom melodram je vlastně totéž, co film, chybí pouze obraz; ten je nahrazen uměleckým přednesem textu, jenž navíc aktivuje posluchačovu fantazii. V úvodu zaznělo Fibichovo zpracování Erbenovy balady „Štědrý den“ (op.9, z roku 1875), v závěru z téhož zdroje „Vodník“ (op.15). Sepětí hudby a slova, jejich výsledné vyznění, vyvolávalo často až husí kůži. Zvláště ve „Vodníkovi“ se podařilo přednes zrytmizovat v souladu s klavírem natolik, že melodram působil místy jako geniálně zkomponovaná programní píseň. Interpreti budovali napětí, dramatické oblouky, lyrická zákoutí; v souladu ožívaly přírodní barvy a lidské emoce, něha i krutost, cit a nelidskost.

Mezi tyto erbovní melodramy vystupující vsunuly dvě drobnější díla humorná. „Statistika“ Karla Poláčka, zhudebněná Zbyhněvem Siwkem, vynikajícím skladatelem scénické hudby pro moravsko-slezská divadla, je monologem vdavekchtivé slečny. Vyzněla patřičně prvorepublikově a s typickou Poláčkovou nadsázkou. Ovšem „Melodram“ současného tvůrce, herce a písničkáře Jiřího Schmitzera, je až drastickou parodií na melodram; pojednává o rorýsovi, pivoňce, chlapci a nášlapné mině, a kterak se chlapec a rorýs setkají v nebi…

(autor foto: Tomáš Znamenáček)

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..