Německý pianista a skladatel PABLO HELD vydal na britském labelu Edition Records 7. února druhé album svého tria (celkově již ale desáté!). Oproti předchozí nahrávce „Investigations“ přibyl ke kontrabasistovi Robertu Landfermannovi a bubeníkovi Jonasi Burgwinkelovi ještě brazilský kytarista NELSON VERAS, takže album „Ascent“ je odlišné od těch před ním, ovšem neméně vzrušujícím…
Nelson Veras (roč.77) je jiným kytaristou, než bývají obvykle Brazilci. Žádná přímočará bossa nova, plážová roztančenost či etnické vlivy z Amazonie; tento instrumentalista má blízko třeba k Johnu Abercrombiemu a Ralphu Townerovi. Mezi jeho obdivovatele patří Lionel Loueke, spolupracoval s Bradem Mehldauem, Gary Peacockem a Leem Konitzem, často hraje s představiteli špičkového evropského jazzu (Aldo Romano, Daniel Humair, Palle Danielsson, Adam Pierończyk atd.). Na Heldově novince se navíc podílejí ještě dva zajímaví hosté – nadějná experimentální rakouská vokalistka Veronika Morscher a progresivní americký klarinetista Jeremy Viner…
Sedmačtyřicetiminutové album obsahuje devět skladeb, z nichž pět je autorských z pera Pabla Helda. Jako první zazní „Unlocking Mechanism“, umná směs rozvolněnosti a údernosti, s proměnlivým výrazivem a bohatou škálou dynamiky. Nejsilnější zbraní této sestavy jsou frázování piana a kytary unisono, samozřejmě sóla, často překrývající se dvojsóla, tepající i přelévavá rytmika, z níž občas vybuchují bicí. A v úvodním tracku se kytara navíc rozpálí hispánským ohněm. Následující „Dikkedeo“ se blíží zvuku přemýšlivých, meditativních i zneklidňujících výletů Ralpha Townera, výletů za něčím, co jazz přesahuje. Mezi rozvolněnou masu je vklíněn osvěžující nu-jazzový monolit. „Poem #6“ je drobnou (5:13) vizitkou skladatele Petera Helda, otce Pabla, taktéž výtečného klavíristy. Zahuštěný tok rozvířený bujaře rozehranou rytmikou se přelévá do strhujících sólových proudů piana a kytary. Ve střední části se album vyklene až na samotný vrchol jazzové rozkoše, a to dvěma skladbami, v nichž shodou okolností hostuje vokalistka Morscher. Její étericky procítěný, a přitom plnokrevný hlas prostupuje některými částmi a vyvolává téměř erotické, potažmo magické napětí. Ve „Forest Spirits“ zprůhledňuje komplikovanou strukturu, ve své proměnlivosti neukotvenou, rozmáchlou do nejistoty; v závěru pak rozkvete klarinetovým údivem. Sedmiminutový, titulní „Ascent“ je naopak hard-bopovým proudem se šťavnatými sazbami kytary a piana; když dojde k uvolnění napětí, zazní elektrická kytara experimentující se zvukem, z něhož se vyloupne ambientně jímavé melodické téma podbarvené ženským vokálem. Do finále skladbu dotlačí sólovým vzepětím kytara.
V „Seizing“, značně rozvolněném kusu, triumfuje nakonec kontrabas. Závěrečným trojlístkem pozoruhodných coververzí album finišuje. „Musica Callada #24“ (nejdelší kompozice alba – 8:09), jinak též „Voice Of Silence“, již napsal katalánský skladatel a klavírista Federico Mompou, mistr impresionistických miniatur, je mozaikou melodických střípků. Každý střípek představuje mystický verš, myšlenku sv.Jana od Kříže. Tomu odpovídá citlivé, ponorné piano, virtuózní kytara a dravé kontrabasové sólo. Pablo Held uchopil též stěžejní motiv z Rachmaninova Klavírního koncertu č.4 („Excerpt from Piano Concerto #4“). Antré obstarává lyrická kytara, následují niterná i vzletná sóla kontrabasu, kytary a piana. Album uzavírá miniatura „52nd Street Theme“, v níž je Thelonius Monk přetaven do fusion jazzu a rocku, zahuštěném klarinetem a ústícím do úderné erupce bicích…
Excelentní nahrávka po všech stránkách!
