Písně brněnských Plum Dumplings jako existenciální střelivo
Plum Dumplings: Jiný místo
První letošní tuzemská rocková deska nasadila laťku pořádně vysoko!
zvuk90%
obal100%
hudba80%
90%Průměrné skóre

Skupina PLUM DUMPLINGS patří již více než pět let ke stálicím brněnské alternativní rockové scény. 10 ledna vydala vlastním nákladem (ovšem v distribuci Indies Scope) druhé album „Jiný místo“, jež natočila ve spolupráci s producentem Tomášem Neuwerthem (který má „na svědomí“ třeba Zvíře jménem Podzim!). Vyšlo jako LP a download album.

Oproti debutu „L´épitaphe des papillons“, jež odráží inspiraci v Borisi Vianovi či André Bretonovi, je novinka zpívaná cele v češtině. Ovšem existenciální a emoční svět zůstal nadále tíživý a díky nesporné literární kvalitě textů nesmírně sugestivní, což nebývá v rockové tvorbě až takovým pravidlem. Tématem desky je ztrácení v nejrůznějších podobách (zábrany, důvěra, vztah…), a zároveň nalézání nového směru, cesty ven, jinýho místa. Autorem textů (s jedinou výjimkou) je zpěvačka Adéla „Polka“ Poláková, mimochodem překladatelka z francouzštiny.

Přechod k českému jazyku je svým způsobem osvobozující, ale zároveň i obnažující, nechala se slyšet. „Za francouzštinu se dalo mnohé schovat a důležitá byla spíše melodie zpěvu a slov, kdežto s češtinou cítím mnohem větší blízkost posluchači, který se tak může lépe ztotožnit s příběhem nebo pocitem, který může text vyjadřovat. Zároveň mi český jazyk nabízí jiné melodické možnosti.“

Obal elpíčka má na svědomí fotografka Tereza Melicharová a souzní s brněnskými kořeny rockerů. Snímky vznikaly v oblasti městské části Cejl, kde v současné době probíhají změny, jež zcela mění genius loci místa. Plně autorská tvorba kapely reflektuje vzrůstající úzkost ze ztráty jistot i vlastní pocity strachu. Přičemž Adéla Polka (zpěv, Korg), bubeník Michal „Majkl“ Cifka, Tomáš Neoral (kytara, basa) a Tomáš „Vyky“ Vykydal (kytara, basa, syntezátory) tak činí navýsost přesvědčivě a sugestivně! Adéla Polka zpívá sytým, prokrveným hlasem, s obrovskou emocionalitou a dokonalou výslovností; v nižší poloze evokuje výrazovou sílu narativního charakteru, jíž oplývá např. Patti Smith, ve vyšších, vypjatějších patrech se ze zpěvačky dere PJ Harvey. Po instrumentální stránce převažují výrazné melodické motivy, riffy, zdvojené kytarové ataky, mnohdy tvořící až hlukovou stěnu; kapela pracuje s dynamikou, výrazovými i rytmickými proměnami, dokáže vytvořit hutné napětí směrem ven a pnutí uvnitř, vše téměř hmatatelné. Každá skladba je zásobníkem plným existenciálních nábojů…

Úvodní song „Rybí krev“ je inspirován stejnojmennou knihou Jiřího Hájíčka; ona bezmoc, jež provází rvaní z rodné půdy i s kořeny všemocnou zvůlí, je tady přímo zkoncentrována. Z neobyčejně silné, vyrovnané kolekce devíti písní bych obvzláště adoroval baladu „Nekonečně dlouhá cesta domů“ s ambientním antré, narativním zpěvem a výtečným partem davisovské trubky hostujícího Petra Štěpána. Dalšími skvostnými písněmi jsou emocemi výbušné „Oční jamky“, „Vodou červenou“, jež s prvním riffem vnikne do uší a odtud je vtlačena přímo do srdeční krajiny, „Něco bylo“, kde pod tlakem alternativním nářezu vybuchují palčivá slova z básně Martina Reinera, drtivým a pulsujícím hlukem zahlcená „V poušti němých slov“ a závěrečné, až crimsonovky husté „Peří na mase“…

První letošní tuzemská rocková deska nasadila laťku pořádně vysoko!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..