V boskovickém Prostoru vypuklo 14.prosince druhé pokračování koncertního cyklu FOLKS, jež pod hlavičkou Unijazzu Boskovice organizuje nadějný dramaturg a muzikant David Liber. Představuje takto místní a přespolní kapely napříč hudebními škatulkami a žánry. Tentokrát došlo na TRYO z Blanska, brněnskou partu JAY DELVER a bizarní úderku PŘEDKOŽKY z Boskovicka…
Tryo se samo zařazuje do alternativního rocku, kam se ovšem strká leccos, co je jen trochu náročnější a propracovanější než průhledné výlevy na dva tři akordy. U téhle dvojice mladých rockerů a jedné rockerky jsem si užil překvapení opravdu naplno. Jejich práce s dynamickými a výrazovými změnami byly skutečně vyzrálé, stejně tak instrumentální výkony, hlavně pak kytaristy (a zpěváka – v angličtině) Šimona Podrazila. Na jedné straně melodičnost a barvy Oasis nebo třeba i Doors, na straně druhé drtivý nářez a post-rockové postupy. A to v ostrých a nečekaných střizích, což udržuje v jejich vícevrstevnaté autorské hudbě napětí. Tryjo zároveň představilo svoje letošní EP „Karl“…
Čtveřice Jay Delver patří nepochybně k tomu nejlepšímu, co lze na brněnské pop-rock-funkové scéně objevit. Pro mne to bylo přímo zjevení. Letos v květnu na sebe kapela upozornila prvním studiovým albem „Lonely Online Dragons“, které natočila ve spolupráci s renomovaným dánským producentem Lassem Kristensenem. V létě jej podpořila nejen na rockových pódiích, ale též na mezinárodním jazzovém festivalu Nisville Jazz v Srbsku. Což o leččems vypovídá. Jejich vzrušující, vesměs autorská směs popu, soulu, rocku a funku je místy skutečně silně najazzlá, což moje jazzomilské srdce navýsost potěšilo. A frontman Jakub Urbánek zpívá vskutku úchvatně, s patřičným frázováním, feelingem, emocemi a zaujatostí, včetně stylově zvládnuté hry na klávesy a dokonce též na saxofon. Ovšem i další členové Jay Delver si nepochybně zaslouží uznání za plnokrevnou hru (a vokály) napříč žánry, s alternativními přesahy k progresivnímu rocku či naopak k bluesovým kořenům rockové hudby – kytarista Daniel Vejmělka, basák Marek Šatara a bubeník Erik Hajtmánek. Repertoár je sice postaven především na vlastních skladbách, ale kapela se nebojí ani coververzí slavných fláků, jež v jejich podání mají smysl. Třeba úchop slavné písně Stevieho Wondera „I Wish“ ze 76.roku mi v žilách rozproudilo mládí…
Třetí kapelu Předkožky jsem již bohužel neviděl na vlastní uši, byť jsem se především na jejich bizarně roztančeného, charismatického zpěváka těšil. Charakteristika, která je provází, je mnohoslibná, není-liž pravda?: Podzimní houby, horizontální mlhy a brzké stmívání. Kapela Předkožky vznikla po desetiletém rozjímání v jihomoravských lesích… Nicméně několik fotek z jejich setu na Folks #2 plus video, byť tři roky staré, vám jistě tuto originální partu přiblíží…
(autor foto: Tomáš Trumpeš)