Jaroslav Šimíček putuje do dětství
zvuk90%
obal, booklet100%
hudba80%
90%Průměrné skóre

JAROSLAV ŠIMÍČEK patří k elitě tuzemských jazzových kontrabasistů; však jsem o něm tady již nadšeně psal. Je ale také výtečným skladatelem, dokonce mimo hájemství jazzu, což dokazuje cele autorským albem „Putování zemí Ra“. To vyšlo 6.prosince díky vydavatelství Galén a obsahuje „Cyklus dětských písní pro flétnu a klavír“ a dechový kvintet „Putování zemí Ra“.

Na albu se Šimíček nepodílí jako instrumentalista; a z jeho spoluhráčů z jazzového kvarteta, respektive kvinteta, zde hraje pouze David Fárek, ovšem nikoli na saxofon, ale na flétnu. Provedení svých skladeb přenechal tak jiným hudebníkům. Na pásmu dětských písní najdeme vedle Fárka klavíristu Jakuba Dvořáčka, jenž se s přirozenou lehkostí pohybuje mezi jazzem a klasickou hudbou (Noční optika, Czech Philharmonic Jazz Band, spolupracuje s Kühnovým smíšeným sborem; studoval u Karla Růžičky a Ivany Loudové). Pětivětou svitu „Putování zemí Ra“ interpretuje Belfiato Quintet, přední český komorní soubor, hrající od roku 2005, jehož členové jsou jinak hráči našich předních těles (Česká filharmonie, Orchestr Národního divadla, PKF-Prague Philharmonia).

„Cyklus dětských písní pro pro flétnu a klavír“ byl inspirován slavnými „Children Songs“ Chicka Corey, jež Šimíčkovi učarovaly; a tak v polovině osmdesátých let zkomponoval „Píseň nejen pro C.C.“ Později se k tomuto tématu opakovaně vracel. A tak vznikla kolekce třinácti drobných skladeb, jež propojují sice výrazné, dětsky naivní popěvky, ale mistrně vytěžené do prokomponovaných útvarů s proměnlivou dynamikou („Zlaté posvícení“, „Na houpačce“, „Na slepou bábu“, „Píseň nejen pro C.C.“), mnohdy s nádechem tajemna či posvátna („Přivolávač deště“, „Minuty“, „Sněží“, Podzim“). Bohatá narativnost zdobí „Rej skřítků“, kde se nejen skotačí a tančí, ale také klábosí a prozpěvuje, „Na moři“, kdy se mi vybavil námořník Sindibád ve vzácných chvílích spočinutí, „Na starém hradě“ s ozvěnou středověké taneční hudby, „Kočka a myš“, řízně svižný, věčný souboj, přirozený, ať se nám to líbí či ne. Skvostnou minimalistickou perličkou jsou „Vteřiny“; ty jsou pomyslnou třešničkou na dortu, který se pojídá s takovou lehkostí!

„Putování zemí Ra“ mi evokovalo v prvé řadě moje vlastní dětství, kdy jsem hltal obě expedice Ra legendárního Thora Heyerdahla, nazvané podle staroegyptského boha slunce.

Pět částí tohoto cyklu opět vychází z principu hry, která stejně jako improvizace umocňuje hudební kreativitu a spontánnost, radost z rytmu a podmanivé melodie,“ uvádí Šimíček.

A já smekám. Podařilo se mu to do poslední noty, byť autorovou inspirací bylo fantasy, které já nikdy moc neholdoval. (I když, teď jsem znejistěl – výše jsem se zmínil o Sindibádovi; nepatří to náhodou také do žánru fantasy?) Flétna, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot se umně proplétají, občas jeden z nich osamí, nebo dva vedou dialog. Nádherné, navrstvené lyrické plástve barev („Part II.- Vůně javorového koláče“) se přelévají do střídavě rychlejších až hravě rozdováděných stříkanců („Part III.- Defilé gekonů“), nechybí proměnlivé minimalistické propletence střídavé intenzity („Part I.- Půlnoční plavba“) či postupně gradovaný tok na repetitivním základě („Part IV.- Hlavolam“). Putování končí samozřejmě u samotného Ra („Part V.- Ra“). A je to božská hudba! Lyrické barvy kontra robustní témbry, kontrast mezi konejšivě hlubokými a znepokojujícími vysokými tóny, jež se různě slučují, bouřlivě mísí, překrývají, křešou o sebe. Dramatičnost umocňují dokonce prvky atonální hudby… Stoprocentně souhlasím s autorovými slovy:

Deska není samozřejmě určena pouze dětem, ale všem posluchačům, kteří si chtějí vychutnat radost z propojení vážné hudby, dětského popěvku a jazzu.“

A dodávám: Mohl by to být vhodný vánoční dárek pro všechny generace. A navíc esteticky kvalitní, nepodbízivý, trvalý. Takové muziky není nikdy dost!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..