Ze Severu se šíří další jazzový požár

Ze Severu se šíří další jazzový požár

zvuk
100
obal
70
hudba
100
kompozice
100
93

Norský label AMP Music & Records vydal 1.listopadu další skvostný debut mladé jazzové formace. Tou je švédský THE CALLE STENMAN QUINTET a album se zove „Mr.Sands Is In the Dressing Room“. Mr.Sands není žádným imaginárním chlapíkem, natož pak hercem, ale jde o kódové zvolání v divadlech v případě požáru, aby se zamezilo panice v hledišti; divadla pro tento případ měla – a některá ještě mají – kbelíky s pískem. Mimochodem totéž zvolání platí dodnes ve všech druzích dopravy ve Velké Británii…

Calle Stenman (trubka, křídlovka), Martin Wirén (tenorsax, klarinet), Anton Dromberg (piano), Arvid Jullander (kontrabas) a Filip Olofsson (bicí) se potkali na Royal College of Music ve Stockholmu. Poté, co hráli v různých sestavách (Peter Jöback, Meta Roos, Bear Garden, Susanna Risberg, Björn Arkö, Simon Berggren Trio, Oskar Lindström Trio atd.), v roce 2016 na popud Stenmana založili toto kvinteto. Výsostným autorem repertoáru je lídr, a jeho skladatelský um je vskutku neoddiskutovatelný. Sami muzikanti označují svůj styl jako moderní švédský jazz s nádechem Ornetta Colemana, Ennia Morriconeho a všeho mezi tím

The Calle Stenman Quintet - Mr. Sands Is In The Dressing Room

Ačkoli nejde o něco progresivního, avantgardního ve smyslu novátorství a experimentování, hudba Stenmanova kvinteta mne opravdu moc baví. Má v sobě neobyčejnou energii, naléhavost, lidově řečeno „má koule“. Ale co je podstatné, má také něco navíc, co většina návratů třeba k jazz-rocku nemá – dá se to těžko vyjádřit, ale pozná se to podle onoho vzrušujícího chvění, posléze až mrazení v zádech a husí kůže. Takto se v mém případě projevuje mimořádný zážitek při poslechu, vědecky se tomu říká frisson (neboli též kožní orgasmus).

Ze Severu se šíří další jazzový požár

Ze Severu se šíří další jazzový požárV osmi skladbách dochází k překvapivě živoucímu spojení be-bopu, cool-jazzu a hard-bopu, kdy spolu znovu válí Chat Baker se Stanem Getzem či raný Ornette Coleman s Donem Cherrym. Občas probleskne dokonce klasický neworleánský jazz, jako v případě úvodní skladby „Teater“; ale projeví se natolik teatrálně, i skrze klarinetové sólo, že jeho přetavení do elektronické špíny v závěru nepůsobí samoúčelně. Následující „Jazzkaban“ je strhujícím be-bopovým proudem se šťavnatými sóly. „Oh Me?“ sice v podobně řízných sazbách pokračuje, ale posléze ústí do zvolněného, nu-jazzově frázovaného spodního proudu s proměnlivou dynamikou, nad nímž se klene vzrušená trubka a v závěru vytrysknou zatvrzelé bicí. „Balladen Om En Trollkarl“ (Kouzelníkova balada) je postavena na motivu z ellingtonovky „In Sentimental Mood“; emotivně plnokrevný, a přitom všeobjímající cool-jazz, z něhož by Chet Baker a Stan Getz měli nepochybně radost! A je tu sugestivně jímavá, vzletná, až filmově dramatická balada „Colombia“ s kontrabasovým sólem a především s úchvatným partem křídlovky; podle mne absolutní vrchol alba. Poté nastupuje překvapivě rozverná, až karibsky roztančená skladba „Dannes Blues“ (Rodící se blues); ale něco na tom bude, že kořeny blues mohou být v nažhavenosti, nepředvídatelnosti ve struktuře sólových chorusů trubky a piana, v eruptivnosti rytmiky, především pak bicích. Předposlední track „Oslo´s Nuts“ s melodickým, cool-jazzovým frázováním klarinetu a trubky v úvodu se posléze promění v členitý be-bopový tok s dechberoucími sóly. Finále pak vzklene k dalšímu vrcholu, k sugestivní, naléhavé, zpěvné a mistrně gradované baladě „Det Är Över Nu“, v níž vzrušeně proudí v kontrapunktu hlasy saxu a trubky. A „Je po všem“…

Takže – pustíme si to znovu, co říkáte?