Za slušných ovací nažhaveného publika na pódium nastoupil kvintet Makayi McCravena, aby do nás napumpoval téměř dvě hodiny skvělé muziky. Instrumentální složení kvintetu bylo piano/Rhodes, basová kytara, trubka a tenor saxofon.
Úvod byl velmi komorní, když Makaya postupně budoval napětí a pianista pouze vybrnkával na struny piana. Tento duet posléze vystřídala vygradovaná extáze, když se přidal zbytek kapely. Pianista si vystřihl parádní sólo na Rhodes a celá skladba byla řádně divoká a nakopnutá, zvláště pak při sólech. Jednalo se o zbrusu nový kus In these times. Kontrastní zklidnění po zběsilých sólových výkonech fungovalo perfektně a takto většina skladeb trvala klidně i 15 minut a více.
Následovala Antlantic black, která byla také pořádně rozjetá a v závěru ji muzikanti rozbili do free jazzového běsnění.
V This place, that place Makaya dokazoval, proč je jedním z nejvelebenějších bubeníků své generace. Zdál se být k neutahání a jeho kreativita při vymýšlení rytmů nezná mezí. Neustále skladby oživoval neotřelými nápady a hnal kapelu kupředu. Při sólech trubky a saxofonu docházelo k nádhernému prolínání a změny nálad a rytmu tuto kompozici činí nesmírně zajímavou. Hrálo se dál a byla to pořádná zábava, protože kapela neubírala v nasazení, až koncert završila skladba Finances.
To je další pecka s neuvěřitelně kreativními bicími a vyvrcholilo v ní mé pohupování a pokyvování hlavou, které probíhalo po celou dobu koncertu. Hudbou jsem byl nadšen a koncert jsem si nesmírně užil. Velice se těším na další hudební výlety s Makayou v budoucnu.
Foto: ©LORENZODUASO