Petr Beneš Quartet zavítal do Letovic
Erik Winkler

Petr Beneš Quartet zavítal do Letovic

V sále ZUŠ Letovice opět rozkvetl jazz. V pátek 8.listopadu zde vystoupil PETR BENEŠ QUARTET. Zazněly především skladby z jeho nedávného alba „On the Way Up“.

V sestavě, jež album nahrála, došlo ke změně na postu kontrabasisty. Vedle pianisty Petra Beneše, tenorsaxofonisty Cyrilla Oswalda a bubeníka Marka Urbánka doplnil kvarteto namísto Petra Dvorského vskutku nadějný Max Makagonov, mladý Rus z Magnitogorska, od března loňského roku žijící v Praze. Koncert zahájily dvě skladby z debutového alba, včetně nádherné balady „My Little Ruth“, již kvarteto vtisklo nevšední energii a emocionalitu. Začal jsem si všímat hry bubeníka, která mne doslova pohlcovala a činila z poslechu vzrušující dobrodružství; Urbánek mně evokoval legendárního Rashieda Aliho, který také pouze nebubnoval, ale na bicí hrál. Další novotou bylo střídání na pozici saxofonisty. Již ve třetí skladbě koncertu, což byla první ukázka z nového alba, kompozice „First Steps“, usedl za piano Oswald a tenora (ovšem svého vlastního) se chopil Beneš. Ten mi po koncertě sdělil, že naň pilně cvičí už půldruhého roku, třeba pět hodin denně; jeho vzorem je Michael Brecker. A válel! V následující skladbě „Sharp Eleven Blues“ se za pianem ani Oswald rozhodně neztratil, jeho sólo bylo syrové, a přitom monkovsky bohaté. Třešinkou na tomto dortíku bylo excelentní sólo bubeníka; stejně tak nefalšovaný bubenický chorus v „Good Morning Mr.Rhythm“. Kvarteto posléze doslova vymazlilo skvostně melodickou baladu „Dream World“ a překvapilo coververzí (v aranžmá Herbieho Hancocka, na jeho albu „The New Standards“ z roku 1995, kde mimochodem hraje i Michael Brecker) balady „Scarborough Fair“ (jistě netřeba představovat). Tady byly zprvu použity struny od piana, aby se zvuk přiblížil renesančnímu původu písně, poté se všichni protagonisté na pódiu vystřídali v sólech, a starobylou baladu vygradovali až k hutné současnosti. Koncertní tok se prostě valil a nás posluchače strhával s sebou a osvěžoval i očišťoval. Po závěrečném hardbopovém majstrštyku „Jump Over the Fence“ jsme si bouřlivě vytleskali přídavek. Benešova úderka sáhla po řízné skladbě z prvního alba „Going On a Trip“, již proměnila v dialog dvou saxů a řetěz šťavnatých sól všech instrumentalistů.

Bravo, pánové!

(Autor foto: Erik Winkler)