V kulturním centru Prostor v Boskovicích se první listopadový den střetl němý film s živou hudbou. Promítal se restaurovaný český film „Cikáni“, natočený roku 1921 podle stejnojmenné romantické novely Karla Hynka Máchy, a k němu hrála dvouhlavá (a romská) brněnská úderka ALPHONES…
„Štěstí a krásným ženám nevěřím.Obojí je zrádné a proměnlivé. Zradí tě dříve, než kohout třikrát zakokrhá,“ pronesla jedna anonymní postava filmu, ale její slova se krutě, až nihilistickým způsobem naplnila. Film „Cikáni“ je příběhem benátského gondoliéra, kterého touha po pomstě za zničenou láskou přivede do Čech. Je rozšířen o osudy dalších postav, jejichž životy se nakonec setkají a dramaticky střetnou v jednom místě a jednom čase. Režisér Karel Anton spolu s kameramanem Karlem Kopřivou uchopili Máchovo dílo výsostnými filmovými výrazovými prostředky a jejich adaptaci lze považovat za skvostnou filmovou baladu. A pravděpodobně první v historii československé kinematografie.
Alphones mne také příjemně překvapili. Bubeník a basák samozřejmě využili údernosti takového spojení, kdy nejen zvuk tvrdili, ale také drtili všechno vůkol. Ale naštěstí jejich doprovodná hudba byla zvukově mnohem bohatší. Více totiž pracovali ze samply a živou elektronikou; dle jejich vlastních slov se jejich hudba k filmu dá charakterizovat jako směs dark ambientu a minimal drone music, a více než obrazy se nechali inspirovat vnitřním rozpoložením jednotlivých postav. A navíc, což považuju za pozoruhodný přístup, se snažili hudebně přiblížit to, (cituji) „co asi tak mohl mít v hlavě Karel Hynek Mácha na cestě z Itálie až po české luhy a háje.“ A tak se ponorné, jímavé motivy střídaly s rozechvělým, husinotvorně znepokojivým ambientem, a ten s pinkfloydovsky psychedelickým oparem, elektronickým tepem a následně až s apokalyptickými hlukovými poryvy. Po mocné gradaci (poprava, prokletí) přišel ambientní motiv z úvodu… tentokrát ale ve znamení marnosti. Kohout neplaší smrt!
(autor foto: Tomáš Trumpeš)