Kyle Eastwood je jistě dobře znám všem milovníkům filmů, neboť se podílel na mnoha soundtracích k významným filmům svého otce, Clinta Eastwooda. Jak však již mnoho let dokazuje svou vlastní hudbou, nepotřebuje vůbec těžit ze slavného jména, aby se na scéně prosadil. V Barceloně předvedl, že je nejen skvělým skladatelem, ale také kvalitním hráčem na kontrabas, basovou kytaru a lídrem v jedné osobě.
Nejednalo se o jeho první vystoupení v rámci historie festivalu a tento rok se představil se svým kvintetem ve složení Andrew McCormack, piano, Quentin Collins, trumpeta, flugelhorn, Brandon Allen, tenor a soprano saxofon a novým bubeníkem, jehož jméno jsem bohužel nezachytil.
Hned po nástupu na scénu se s ničím nepárali a začali překvapivou vypalovačkou Skyfall od Adele. Nejsem žádným přeborníkem v rozpoznávání zjazzovaných známých skladeb a musím konstatovat, že jsem skutečně neměl ani páru, že jde o tento popový velehit. Takovýto příliv energie publikum správně naladil a radostí bylo sledovat bubeníka, který byl na koncert zjevně dobře naladěn a po celou dobu se usmíval a náramně si hraní užíval. Postupně se nám ve Skyfall představily trubka, piano a saxofon v sólových výstupech a umělci tak naznačili, v jakém duchu se bude koncert odehrávat. Kvintet krásně šlape a muzikanti jsou sehráni na výbornou.
Po první skladbě nás Kyle přivítal a předvedl se i trochou španělštiny, přičemž zároveň uvedl další skladbu večera Soulful times. Přímočará kompozice ve vyklidněnějším tempu trochu zklidnila atmosféru a nechala vyniknout opět sólujícího pianistu a saxofonistu.
Záhy na to jsme se vydali na sever Afriky, když nás Kyle vzal na výlet do Marrakeše, který ho pro následující skladbu inspiroval. Abstraktní úvod obstaralo pouze trio, kdy se hlavní protagonista chopil smyčce a vytvářel nádhernou atmosféru, kterou různými chrastítky a činely dotvářel bubeník a vybrnkáváním na struny piana také Andrew McCormack. Když byla nálada patřičně nastolena, odložil Kyle kontrabas a chopil se elektrické baskytary, přičemž se přidali všichni spoluhráči a skladba se náležitě rozjela a vygradovala.
Zanedlouho vychází nové album Cinematic, které jak již název napovídá, obsahuje Kylovy oblíbené filmové melodie. Rozhodl se nás na něj nalákat několika dalšími novými kousky, jako například skladbou Bullit. Došlo také na vyznání obdivu jednomu z nejslavnějších skladatelů filmové hudby Enniu Morriconemu v tributu Cinema paradiso, krásné baladě zahrané v triu.
Jako poslední skladba Boogie Stop Shuffle byla poctou géniovi Charlesi Mingusovi. Členové kvintetu se ještě jednou blýskli parádními sóly, jak si takováto pecka zasluhuje a již se s námi loučili za nadšených ovací publika. Publikum si samozřejmě žádalo více a také jsme jeden nášup navíc dostali. Patřičně zjazzovaná znělka z Růžového pantera, která se také objeví na novém albu, nás příjemně odeslala do hajan.
Vydařený koncert, který mnohým nepřekvapil, rozhodně však ani nezklamal a milovníkům filmové hudby udělal zajisté velkou radost.
Foto: ©LORENZODUASO