Andrzej Kowalski Quartet útočí na jazzovou imunitu posluchače

Andrzej Kowalski Quartet útočí na jazzovou imunitu posluchače

zvuk
100
obal
100
hudba
90
97

Koncem června vyšlo pozoruhodné debutové album vskutku nadějnému souboru ANDRZEJ KOWALSKI QUARTET, a to na značce EBS Group Records. Zove se „Abstrakt“ a obsahuje devět skladeb lídra kvarteta, neobyčejně kreativního kytaristy…

Skupina je složená z hudebníků studujících na vysokých hudebních školách ve Vratislavi, Katovicích a Varšavě. Ačkoli jsou fascinováni jazzem, není jim cizí klasická hudba, elektronika, minimalismus ani rock, jež smysluplně odměřují a jazz tak obohacují. Kromě již zmíněného kytaristy Andrzeje Kowalského jsou aktéry výtečné nahrávky saxofonista Robert Wypasek, kontrabasista (baskytarista) Jan Wierzbicki a bubeník Adam Wajdzik.

Album otevírá hutná hardbopovka „Wakacyjność“, s vynikajícím tenorem a notně zahuštěným rytmickým proudem. S každým dalším trackem kvarteto ochucuje svoji hudbu dalšími příměsi a kořením. „Sonda lambda“, nejdelší kompozice alba (9:06), uvozuje ambientní dech; niternou melodii pak rozvíjejí sóla kytary a bicích. První vrchol přichází již s třetím trackem – „Jesień“ je umně a pestře proaranžovaná, nečekané harmonické úlety posluchače až vylekají, ale úlek se vzápětí mění v údiv, sólové chorusy akustické kytary a kontrabasu svojí progresivitou strhávají, saxofon naproti tomu hladí. Propracovanými úseky, rytmickými i dynamickými proměnami a strhujícími sóly kytary a saxu je prošpikována skladba „Kislorod“, zatímco sedmiminutová balada „Śniadanie na trawie“ je prodchnuta jemným krajkovím akustické kytary (ta dokonce osamí v nádherném preludiu), sopránky a kontrabasu. Svižné hardbopové sazby jsou v následující vypalovačce „Ogród“ až drceny drum´n´basovým rytmickým předivem a rockově vyhrocenou el.kytarou. Přidá se zprvu syntezátorový odér, poté se syntezátor doslova rozbouří, tenorsax se střídá s kytarou, je to fusion jako řemen, se sólem bicích skladba vygraduje. Pak už zvuk kapely elektronika neopustí, přičemž celé album se závěrečným trojlístkem tracků nabude vskutku finálové intenzity. Výrazné jazz-rockové téma „Refleksy Jowisza“ střídá nu-jazzová perla „Odbicie pustynne“; fúze minimalismu a elektronického tanečního rytmu je nakažlivá a vyústí ve fusion parádu. Druhý vrchol. A po něm hned vrchol třetí, závěrečná jazz-rocková pecka „Neonowy bluszcz“, jež předchozí rétoriku rozvíjí o zvuk sopránky, sólo elektrifikovaného tenorsaxu, rockově vyostřenou kytaru a trojnásobnými syntezátorovými mračny vygradovaný útok na jazzovou imunitu posluchače…