Koncem června vyšlo pozoruhodné debutové album vskutku nadějnému souboru ANDRZEJ KOWALSKI QUARTET, a to na značce EBS Group Records. Zove se „Abstrakt“ a obsahuje devět skladeb lídra kvarteta, neobyčejně kreativního kytaristy…
Skupina je složená z hudebníků studujících na vysokých hudebních školách ve Vratislavi, Katovicích a Varšavě. Ačkoli jsou fascinováni jazzem, není jim cizí klasická hudba, elektronika, minimalismus ani rock, jež smysluplně odměřují a jazz tak obohacují. Kromě již zmíněného kytaristy Andrzeje Kowalského jsou aktéry výtečné nahrávky saxofonista Robert Wypasek, kontrabasista (baskytarista) Jan Wierzbicki a bubeník Adam Wajdzik.
Album otevírá hutná hardbopovka „Wakacyjność“, s vynikajícím tenorem a notně zahuštěným rytmickým proudem. S každým dalším trackem kvarteto ochucuje svoji hudbu dalšími příměsi a kořením. „Sonda lambda“, nejdelší kompozice alba (9:06), uvozuje ambientní dech; niternou melodii pak rozvíjejí sóla kytary a bicích. První vrchol přichází již s třetím trackem – „Jesień“ je umně a pestře proaranžovaná, nečekané harmonické úlety posluchače až vylekají, ale úlek se vzápětí mění v údiv, sólové chorusy akustické kytary a kontrabasu svojí progresivitou strhávají, saxofon naproti tomu hladí. Propracovanými úseky, rytmickými i dynamickými proměnami a strhujícími sóly kytary a saxu je prošpikována skladba „Kislorod“, zatímco sedmiminutová balada „Śniadanie na trawie“ je prodchnuta jemným krajkovím akustické kytary (ta dokonce osamí v nádherném preludiu), sopránky a kontrabasu. Svižné hardbopové sazby jsou v následující vypalovačce „Ogród“ až drceny drum´n´basovým rytmickým předivem a rockově vyhrocenou el.kytarou. Přidá se zprvu syntezátorový odér, poté se syntezátor doslova rozbouří, tenorsax se střídá s kytarou, je to fusion jako řemen, se sólem bicích skladba vygraduje. Pak už zvuk kapely elektronika neopustí, přičemž celé album se závěrečným trojlístkem tracků nabude vskutku finálové intenzity. Výrazné jazz-rockové téma „Refleksy Jowisza“ střídá nu-jazzová perla „Odbicie pustynne“; fúze minimalismu a elektronického tanečního rytmu je nakažlivá a vyústí ve fusion parádu. Druhý vrchol. A po něm hned vrchol třetí, závěrečná jazz-rocková pecka „Neonowy bluszcz“, jež předchozí rétoriku rozvíjí o zvuk sopránky, sólo elektrifikovaného tenorsaxu, rockově vyostřenou kytaru a trojnásobnými syntezátorovými mračny vygradovaný útok na jazzovou imunitu posluchače…