V těchto dnech se objevuje na světovém trhu s hudebními nosiči pozoruhodné album polského souboru KLARA CLOUD & THE VULTURES, který se zove „VAUNA“; vydal jej nizozemský label Challenge Records.
Za oním souborem spíše rockového názvu se skrývá zpěvačka a skladatelka Klara Cloud alias Sylwia Klara Zasempa a kvinteto výtečných jazzových instrumentalistů. Houslistu Bartosze Dworaka jistě netřeba představovat, jeho sólová alba vydaná na značce Hevhetia jsem tady recenzoval. Výraznými osobnostmi současného polského jazzu jsou bezesporu také pianista Mateusz Gaweda (vlastní trio, Cracow Jazz Collective, hrál třeba se Scofieldem, Medeskim, Hartem atd.), kontrabasista Adam Tadel (Julia Kania, The Forest Tuner, Maciek Wojcieszuk Quintet…) a dva bubeníci: Piotr Budniak (Tomasz Stańko, Zbigniew Namyslowski, Janusz Muniak, Piotr Wojtasik…zároveň producent alba) a Sebastian Kuchczyński (Biotone, Schmidt Electric…). V závěrečném, desátém tracku přijde ke slovu též hostující legenda, kytarista Apostolis Anthimos (S.B.B.).
Album „Vauna“ je inspirováno Přírodou, jak se vyjádřila sama Klara Zasempa, její dynamikou a volatilitou (nestálostí). Děje se tak skrze tradiční lidové melodie a motivy ve spojení s jazzem. Osm autorských skladeb a dvě lidovky tak v podstatě tvoří monotematické album; vedle světa flóry a fauny se odkrývá zároveň příběh dětství, dospívání, životního zrání…
Dojem konceptuálního alba umocňují krátké skladby, jež působí jako antré k rozměrnějším kompozicím. V nich se mísí vše, co určuje estetiku celé nahrávky – folklór, free-jazz, hard-bop, fusion a power-jazz. Instrumentální stránka je místy dramaticky vyhrocená, hutná, dynamicky proměnlivá, také až mysteriozní. Zpěv je naopak žensky křehký, milý, přívětivý a výsostně melodický, takže si na něj posluchač musí zvyknout. Ten kontrast je zpočátku neuchopitelný, ale postupně vyvstane jeho druhý plán – vzrušující střet mužského a ženského elementu. Tak to slyším já. A v okamžiku, kdy to přijmu, stává se z poslechu tohoto albu učiněné dobrodružství!
Po „Intro“, free-jazzové erupci, do níž se vklíní recitativ, navazuje formou rozvolněná píseň „Tu bylam“, dokonce s preparovaným klavírem. Píseň „The Tale for Johny“ je lidová píseň opatřená anglickým textem (Janina Porazińska). Zpěvaččin hlas je velmi něžný, zdánlivě bez emocí; ale ty mu vtiskne až hudba, strukturálně volnější, s mocnými vyhrávkami houslí a s hutnou rytmikou. Po mysteriozní, cele instrumentální mezihře „The Vultures, Part I.“, následuje dvojice skladeb, jež tvoří první pomyslný vrchol alba. Klařinu „Turtledove“ žene kupředu straight ahead rytmika, výrazně frázovaný zpěv v angličtině, který ale zachovává ženskou křehkost, schopnost instrumentalistů dramatizovat tok; třešinkou na výživném dortu je pak strhující houslové sólo. Budniakova kvazi-lidovka „Wyplata po terminie“ je úžasným způsobem gradovaná, a to i díky skvělému sólu pianisty. Folklórní zpěv a bicí v miniatuře „Krótka historia jednego piórka“ přecházejí do druhého vrcholného tracku – „Motýle“. Ostré frázování se střídá s lyrickými ponory, zní skočná, free-jazz a vynikající sóla klavíru (s využitím preparace i hry na samotné struny) a houslí. Po krátké, hypnoticky jímavé meditaci „The Vultures, Part II.“ album vpravdě vrcholí. Lidovka „In My Little Garden“ je bezmála osmiminutovou posluchačskou rozkoší, živenou niternou náladou, postupně zahušťovanou dravými houslemi včetně jejich sólového vznětí, klavírními vpády a mocně gradovaným Anthymosovým kytarovým sólem…
