„Někdy jsme se během přehrávání dívali jeden na druhého a jen se smáli pozoruhodné synchronicitě, kterou jsme slyšeli. Je to něco, co nemůžete naplánovat. Buď to tam je, nebo není.“ Takto v roce 2017 komentoval americký pianista KEVIN HAYS nahrávání elpíčka „Hope“ s beninským kytaristou LIONELEM LOUEKEM, jež tehdy vydal francouzský label Newvelle Records. Mimochodem vloni v březnu s tímto repertoárem vystoupili i u nás. Nyní, 30.srpna, vydal tutéž nahrávku jako remasterované CD a v digitální verzi britský Edition Records s třemi skladbami navíc…
Kevina Hayse jistě netřeba představovat; hrál snad s každým, kdo v současném jazzu něco znamená. Před čtyřmi lety jsem tady také recenzoval jeho výtečné album „New Day“. Lionel Loueke je v česko-slovenských luzích a hájích znám také hostováním na albu Luboše Soukupa „Země“ (2017) a loňským účinkováním na bratislavském One Day Jazz Festivalu.
Album upoutá již grafickou podobou. Autorem fotografie na coveru je mexický autor Anuar Patjane; snímek pochází z černobílého cyklu podmořských fotografií pro časopis National Geographic, který zvítězil v soutěži World Press Photo 2016.
Album představuje nesmírně intimní kolekci jedenácti autorských skladeb. Jako červená nit se jimi vine kongeniální souznění Američana s Afričanem, hudební étos přirozeného muzicírování navýsost virtuózních instrumentalistů, kteří si jen tak pro radost povídají, a to nejen skrzevá svoje nástroje, ale též pomocí hlasu. Zvláště u Louekeho je to signifikantní; hlasová podpora kytarových běhů je pověstná. A jde o celou škálu hlasových projevů; od tlumeného pobrukování přes vokalizování melodického tématu až po skutečný zpěv.
Album otevírá „Violeta“, Haysova pocta legendární chilské zpěvačce Violetě Parra. Kytara je tu hodně perkusivní, oba nástroje svižné, až chrlivé, navzájem se překrývají a protínají, hoří latinsko-americký oheň. Titulní „Hope“ napsal Loueke v obtížném období života jako autoterapii; niterná kytara, něžný klavír, nadějeplný hlas vše dokresluje. „Aziza Dance“ vychází ze západoafrické mytologie; Aziza je bájné lesní stvoření, jež rádo tančí. Skladba je to patřičně rytmická, protkaná výraznými riffy a intenzivními improvizacemi. První vrchol přichází s adaptací tradiční kreolské písně „Feuilles – O“; Loueke ji zpívá v haitské kreolštině, nesmírně lyricky, přičemž kontrapunktické vyhrávky a sóla píseň úžasně gradují. Následuje „Milton“, Haysova poklona brazilskému velikánovi Miltonu Nascimentovi. Zprvu vládne melancholie, postupně se to rozjede do vysokých obrátek i díky perkusivním a ostrohranně kytarovým zvukům a africkému vokalizování. „Twins“ složil Loueke pro svého přítele, producenta Michele Locatelliho, když se mu narodila dvojčata. Pohodové hudební blahopřání a oslava hlubokého přátelského citu. A je tu druhý vrchol – „Veuve Malienne“, čili „Vdova po Maliennovi“; nářek ženy, která ve válce ztratila muže, sugestivní vyjádření smutku i vzdoru. V „All I Have“ oslavuje autor Hays bohatství duchovní pravdy; oba protagonisté zde hrají vzletně, se všeobjímající náručí, a to i skrze hlas. Tady bych ale krátil, pro leckoho by to už pak mohlo být otravné. Zde končí vinylové vydání, na CD jsou ještě ale tři skladby navíc. „Ghana Boy“ je pln instrumentálních i vokálních hrátek, „Loving You“ vás pohladí něžnou člověčinou a album vpravdě vrcholí rhythm-and-bluesovou peckou „Sweet Caroline“ s Haysovým zpěvem v angličtině a tak trochu hendrixovským vokálem v souznění s kytarou a pianem. V závěru zní pak vyloženě líné, ponorné blues…