Nocz na zemi s free-jazzem a námořnickým chórem

Nocz na zemi s free-jazzem a námořnickým chórem

zvuk
100
obal, booklet
90
hudba
95
95

NOCZ QUARTET jistě netřeba představovat; tato avantgardní česko-norská jazzová úderka na předchozích třech albech dokázala, že patří k evropské špičce. A kdyby je mohli slyšet třeba takoví Don Cherry a Ornette Coleman, moc by si pomlaskávali…

Nedávno vyšlo čtvrté album souboru, opět na východoslovenském labelu Hevhetia, v leččems jedinečné, vpravdě novátorské. Zove se „Sailor On Dry Land“ a k Didriku Ingvaldsenovi (kornet), Radimu Hanouskovi (altsax, sopránsax), Marianu Friedlovi (kontrabas) a Dagu Magnusi Narvesenovi (bicí) přibyl v sedmi skladbách (ze třinácti) sedmihlavý smíšený Choir (čtyři ženy, tři muži). Byl to nápad lídra Ingvaldsena, který je taktéž autorem většiny materiálu alba, inspirovaného poezií španělského surrealistického básníka Rafaela Albertiho (1902-99); název alba je ostatně shodný s titulem jeho první sbírky „Marinero en tierra“ (Námořník na zemi), za kterou mimochodem v roce 1924 obdržel Národní cenu.

Já jsem si původně představoval masu pěvců, ale nakonec je to spíše voice band, který využívá různých gest a improvizačních zvukových prostředků, kterými narušuje tok hudby,“ vyjádřil se Hanousek v rozhovoru na ČRo-Jazz. „Střídá se tím pádem prostor pro sbor a hudbu a zvukově je to odlišné od toho, jak zní běžmý pěvecký sbor.“

Tím je dosaženo unikátní vokálně-instrumentální materie, již protagonisté využili naplno, čímž dodali svému free-jazzu patřičné surreálno. Navíc označení free-jazz není tak úplně přesné, neboť Ingvaldsenova hudba (a ve dvou případech Hanouskova) se vyznačuje výraznými motivy a melodickými oblouky, jež se překvapivě klenou nad patřičně nervní a hutnou rytmikou. Když si poslechnete třeba „The Angel Of Ash“ či „The Bull of Death“, seznáte, že tahle česko-norská parta předčila v podobných fúzích s lidskými hlasy nejen současníky z kolébky jazzu (např. Josef Leimberg, Kamasi Washington), ale také legendy ze 60. a 70.let (Bobby Hutcherson, Archie Shepp, Charlie Haden). Navíc v titulní „Sailor On Dry Land“ se mísí s naprostou přirozeností hlasová fantasmagorie s jakousi námořnickou odrhovačkou a funerálními prvky, přičemž sóla všech instrumentalistů vyrážejí dech; stejně tak strhující je free-jazzový propletenec v úvodní vypalovačce „The Poet In the Street“. Naproti tomu na posluchače dýchne v „The Ballad of What the Wind Said“ téměř středověk, v závěrečné nádheře „Alberti Ouverture“ se pak střetává přírodní, až zvířecí síla lidského hlasu s duchovním nábojem.

A pak jsou tu čistě instrumentální lahůdky, jež pod dojmem první takové skladby „Kúra“ (track č.3) vskutku působí jako léčebná kúra; natolik jde o dobrodružství poslechu, jež očišťuje a přivádí ke vzrušení a následné slasti. V kompozici „Jít“ naopak dramaticky rozvíjejí niterné téma, přičemž ctí melodiku; oba dechaři se neutápějí v extravaganci, aniž by ale šlo o úlitbu snazšímu poslechu, výtečné sólo zde vystřihne též kontrabasista. Ve skladbách „Břečťan“ a „Spolu 2“ se blýskl jako autor Hanousek; jeho přístup k free-jazzu je taktéž lehkonohý, nezatížený navztekaností a fatalismem, dokonce s notnou dávkou humoru, přesto s nekompromisním tahem na uši posluchače…

NOCZ & choir The Poet in the Street