Příběh SoulMates se dál slibně vyvíjí...

Příběh SoulMates se dál slibně vyvíjí…

zvuk
100
obal, booklet
100
hudba
90
97

Začalo to eponymním albem v roce 2013. Dnes se dá SOULMATES označit jako jazzová superskupina. Ne, nepřeháním, byť v našem jazzu nejsme na takové výrazy zvyklí; jenže v případě tohoto tria je namístě. Protože kytarista Libor Šmoldas sklízí plody vlastní píle, se kterou na sobě jako muzikant i jako člověk pracuje, takže je skutečnou hvězdou v Austrálii a uznávají ho i ve Spojených státech, kde je vpravdě drtivá konkurence. Protože se americký hráč na Hammondovy varhany Brian Charette, rozkročený mezi Prahou a New Yorkem, dopracoval nyní až na post třetího nejlepšího varhaníka na světě v anketě prestižního DownBeatu. A protože bubeník Tomáš Hobzek se stal hvězdou nejen na pražském, ale i berlínském jazzovém nebi. A příběh supertria se nadále rozvíjí novým albem „Story Unfold“, vydaném opět na značce New Port Line jazzového producenta a donátora Petra Marka…

Jedenašedesátiminutová kolekce jedenácti autorských skladeb (Šmoldas, Charette) byla nahrána v osvědčeném Studiu Svárov (Lukáš Martinek) a je vkusně obalena bookletem s fotkami Marka Boudy. Skladby obou autorů se střídají, stejně tak rychlejší s pomalejšími. Musím se přiznat, že jsem čekal více groovů; při poslechu se tak budete nejen vrtět do rytmu, ale spočinete i v neobyčejně květnaté, příjemné, vlastně až mile melodické lyričnosti.

Instrumentální výkony všech tří aktérů jsou obdivuhodné. Hrají s lehkostí, přirozenou samozřejmostí, prsty propojené se srdcem i mozkem, s chutí, s absencí jakékoli tvůrčí hysterie, přesto s emocionální přesvědčivostí a hráčským nasazením. Varhanní a kytarová sóla i doprovodná hra se vyznačují inspirační, výrazovou a dynamickou pestrostí, úžasným frázováním i ponorem. Také bubeník se blýskne jako sólista, a to ve west-coastově zabarvené kompozici „Time Changes“ a především ve funky jízdě „They Left Fred Out“. Kongeniální propojenost tří instrumentálních hlasů dokazuje hned úvodní pecka „Wildebeest“; jejich proměnlivý pohyb připomíná skutečně běh pakoní. Narockovělé sólo varhan, prošpikované bicími, v kontrastu s tím měkká, ale jinak šťavnatá kytara, to vše zdobí majstrštyk „Conquistador“ (mimochodem nejdelší skladbu na albu – 7:12). Přes sedm minut má též následující track „Bridges“, ochucený bluesovým kořením; zde mám ale pocit, jakoby na tak rozměrnou plochu chyběl nosnější nápad, takže triu tady poněkud dochází dech. Ale vše napraví svěží jazzůvka „Aligned Arpeggio“ s chutnými groovy, výrazným motivem a nápaditými sóly. Něžnou, křehce cool-jazzovou „Southern Cross“ střídá hutná, strhující svižnůstka „Ringtone Blues“, tu zase melodicky čerstvá a gradující „Excellent Taste“. Finále alba obstarává bonusový „Self Portrait“, v němž Šmoldas jako autor vtiskl triu až písňově chytlavou melodickou tvář…