Kořenový jazz Petera Kormana

Kořenový jazz Petera Kormana

zvuk
95
obal, booklet
100
hudba
85
93

Na Slovensku vyrostla další osobnost jazzového kontrabasu! PETER KORMAN, rodák z Liptovského Mikuláše, se zprvu věnoval slovenskému folklóru, což pro jazzmana je vždy požehnáním. Osobitý styl jazzové hry cizeloval při studiích na brněnské JAMU a berlínském Jazz Institute. Kromě rodné lidové hudby do sebe nasál klasickou, soulovou a africkou hudbu. Proto není od věci název jeho autorského projektu „Root System“. Kolekci Kormanových osmi skladeb vydal 27.února slovenský Hudobný fond.

Peter Korman žije v Brně, což je pro jazzmana také požehnáním. Hraje v nejrůznějších česko-slovenských sestavách, ale trio Martina Konvičky považuju přímo za zjevení – viz. moje recenze jeho předloňského alba „Coming Homo“. A pianista Martin Konvička, jedna z našich největších jazzových nadějí, ostřílený účinkováním v souborech Pavla Zlámala, na Kormanově albu nechybí. Dalšími aktéry jsou altsaxofonista Marek Kotača (mimochodem člen stále populárnějšího Cotatcha Orchestra), tenorsaxofonista Radek Zapadlo (mimo jiné Kotačův spoluhráč z orchestru) a zkušený bubeník Kristián Kuruc. Kvinteto doplňuje ve dvou skladbách tenorsaxofonista Martin Uherek.

Když jsem se zmínil o kořenech, z nichž vyrostl košatý strom Kormanovy kontrabasové hry i komponování, musím dodat, že v jeho hudbě nejde v žádném případě o nějaký ethno-jazz. Všechny folklórní a cizokrajné ingredience jsou vmíchány vesměs do hard-bopové materie. Nenajdete tu žádné experimentální fúze; je to prostě šťavnatá, univerzální, trvale platná jazzová hmota, hnětená od poloviny 20.století, kterou je radost poslouchat. Saxofonisté jasně čerpají z odkazu nezpochybnitelných géniů saxofonové hry, jakými jsou např. Charlie Parker, Ben Webster, Coleman Hawkins, Benny Golson či Joe Henderson. Jen pro ilustraci: Marek Kotača napsal bakalářskou práci na téma „Život a interpretace Juliana Cannonballa Adderleyho 1958-1962“ a magisterskou diplomku „Vincent Herring jakožto pokračovatel odkazu Juliana Cannonballa Adderleyho“. A protože saxofon je pro zvuk Root Systemu stěžejní, uděláte si představu, jak album zní. Protože i Martin Konvička nikam jinam neodbíhá, jak by se dalo v jeho případě očekávat; to považuju za důkaz jeho hráčské zralosti, schopnosti se přizpůsobit spoluhráčům a přispět k naplnění Kormanova záměru.

Kořenový jazz Petera Kormana

Kořenový jazz Petera KormanaAle i tak si avantgardněji založený posluchač přijde na své. Rytmika je patřičně hutná, mnohdy v kontrastu s melodičtějšími dechy, prošpikovaná riffy kontrabasu a také piana; bicí jsou sice úderná, ale zůstávají hravá, někdy až květnatá. Což způsobuje uvnitř skladby silné pnutí – viz. „Hernia“ a „The Cheese Cedar“. Protagonisté dokáží vystřihnout cele hutnou, přímočarou hard-bopovku s ráznými sazbami saxů, jež o sebe i tvrdošíjně křísnou („Pete´s Groove“), a stejně přesvědčivě i lyričtější, dokonce baladické skladby („Eastern Herbs“, „Balad“ či „Explanation of the C.C.“). Tady všude se vyznamenává nesmírně citlivou, kongeniální i urputnou hrou kontrabasista; Korman se pohybuje někde mezi Charliem Hadenem a Charlesem Mingusem. A jeho sóla jsou jednoduše nádherná a strhující!

Na závěr jsem si nechal dva absolutní vrcholy alba. Jako track č.3 je tu „Blues 218“, hard-bop jako řemen – řízný basový riff, tep bicích, reichovsky minimalistické piano, nadupané saxofonové sazby, sólové jízdy (včetně kontrabasové), gradace ve společném dechu. Skutečným vyvrcholením alba je závěrečný „Apprentice“, v němž tedy rozhodně nehraje ani jeden učeň; vypjatost i lyrika, dynamická i barevná proměnlivost, romantické sólo piana a hravost bicích. To vše činí nejen z tohoto kusu lahůdkové sousto pro jazzového fajnšmekra…