Dáša Ubrová mezi popovými úlitbami a jazz-rockovými emocemi

Dáša Ubrová mezi popovými úlitbami a jazz-rockovými emocemi

zvuk
95
obal, booklet
90
hudba
65
83

V loňském roce se objevilo několik pozoruhodných debutových alb jazzových zpěvaček, z nichž nejvýše podle mého názoru ční Marta Kloučková s „Loving Season“. A pak jsou tu zpěvačky, jež jsou jazzem více či méně ovlivněny. Mezi ně patří DÁŠA UBROVÁ. Tato brněnská výtvarnice a textařka je totiž výtečnou vokalistkou, která na podzim vydala na značce Indies Happy Trails eponymní autorské CD.

Dáša Ubrová prošla art-rockovou i folkovou scénou, nyní zhusta vystupuje s jazzovým kytaristou Milanem Kašubou a kontrabasistou Petrem Kořínkem. Debut je výslednicí zpěvaččiných zkušeností, v němž se všechny tyto styly slily do směsi, ochucené navíc šansonem, blues, latinou a pop-rockem. Ve studiích Sono Records se sešli hudebníci, kteří mají taktéž dostatek zkušeností s různými žánry, aby se zhostili univerzální role. Jde především o dvojici Vojtěch Svatoš (piano, varhany, kapelník) a Pavel Šmíd (kytara), která na sebe vzala i významné role skladatelů, aranžérů a producentů. Doplňují je Jakub Tvrzník (klávesy), Bořek Tvrzník (baskytara) a Bohdan Moudrý (bicí). Nedílnou součástí soundu je hostující čtyřčlenná dechová sekce ve složení Marek Fischer (trubka), Michael Gestinger (trombon), Tereza Pantůčková (altsax) a Petr Smékal (tenorsax).

Dáša Ubrová - Kapka deště

Dáša Ubrová mezi popovými úlitbami a jazz-rockovými emocemiVíce než padesátiminutové album obsahuje jedenáct autorských písní. Bohužel některé nevyužívají naplno potemněle sytý a plnokrevný hlas vokalistky. Jde o vyloženě popové, tudíž zaměnitelné, nevzrušivě pohodové písně; byť jsou ochuceny latinou („Kapka deště“, „Sudičky“), jazzíčkem („Šťastná otázka“) či pinkfloydovskou kytarou („Zůstávám tebou“). Tady dojem vůbec zachraňují instrumentální výkony. Naštěstí tu převažuje mírný, ve čtyřech případech solidní nadprůměr, jenž činí z kolekce dobré album. Ale neodpustím si dovětek, že jsem čekal přece jenom víc.

Sympatickou polohou alba budiž řízné písně se šťavnatými dechy. Úvodní „Krok k cíli“ dokonce evokuje legendární Blood, Sweat & Tears, a to i svižným pianem či varhanami. Následující „Kostky“ („…kostky jsou vrženy/cos čekal od ženy…“), jejíž hudbu zkomponoval Emil Kopřiva, jsou syceny rockovým spodkem, najazzlými vyhrávkami kytary a jejím jazz-rockovým sólem. Fusion háv nezapře „Prostor a čas“ s latino příchutí, včetně podprahově bublající vášně. Jazz-rockově vyostřený zvuk nejzdařileji naplňuje závěrečnou píseň „Sám“; zde je posluchač navýsost spokojeným svědkem výrazově komplikovanější a dynamicky bohatší kompoziční (tudíž nepředvídatelné) stavby s jazz-rockovým nábojem kytarových a klávesových vyhrávek i hustou rytmikou.

A pak je tu trojice písní, jež nepostrádá žánrová i emoční napětí. První je „V poutech lásky žárlivé“; tam se zpěvaččiným hlasem ladí mužský vokál (Milan Cimfe), zatímco patrnou popovost (ve smyslu tuctovost) úspěšně narušuje rockový šmrnc a´la The Cure. Šestiminutový „Svatební rozvod blues“ je vskutku bluesově vystavěnou baladou s proměnlivými emočními barvami; zprvu se smyčcovým a akordeonovým zvukem, kdy Ubrová připomíná spíše barovou zpěvačku, posléze v dechy prošpikované evokaci rozšířené sestavy ASPM Jana Spáleného.Včetně sól. To i zpěvačka bluesově cítí. Potěší též „Kronika“, připomínající tolik chybějící Zuzanu Navarovou…

Rozhodně se těším na další album. Vyzrálejší, bez jediné úlitby.

Dáša Ubrová - Krok k cíli