V úterý 20.listopadu začal 14.ročník festivalu zahraniční soudobé orchestrální hudby HUDEBNÍ FÓRUM HRADEC KRÁLOVÉ zahajovacím koncertem v režii domácí Filharmonie Hradec Králové. Pod taktovkou hostujícího Petera Vrábela zazněly v české premiéře dvě kompozice, jejichž společným tématem byla bájná, magická a fantaskní zvířata.
Jako první byla uvedena „Anthology of Fantastic Zoology“, již v roce 2015 zkomponoval americký skladatel Mason Bates. (Mimochodem letos byl ve své zemi prohlášen Skladatelem roku! Je mu pouhých 41 let.) Patří k průkopníkům nového pojetí symfonické hudby, a to skrze spojení s elektronikou. V této svojí nejrozsáhlejší skladbě ale není elektronika uplatněna přímo; orchestrace v několika pasážích elektronickou hudbu „pouze“ evokuje. Dílo je inspirováno „Knihou imaginárních bytostí (Fantastickou zoologií)“ argentinského spisovatele Jorga Luise Borgese, významného představitele magického realismu. Hudební proud je tvořen střípky motivů, jež se vynořují a zase zanořují, přehlušeny dalšími, které se dokonce překrývají. Tomu odpovídá i výrazně proměnlivá dynamika a místy až neuvěřitelně plastický zvuk stereofonního, ba až kvadrofonního účinku. Dva houslisté hráli totiž mimo orchestřiště, a to na protilehlých balkónech nad námi, posluchači. Filharmonie Hradec Králové hrála s nasazením, a přitom s až niterným ponorem. Opět se prokázalo hluboké soustředění bicistů, kteří rozezvučeli celou škálu perkusí takovým způsobem, jakoby nebylo nic snazšího. Když měl orchestr vypálit téměř bigbandové sazby, znělo to jako od Dona Ellise; měkké harfové tóny v kontrapunktu to ještě utvrdily. Když měl znít lyricky, působila hudba až mysteriozně či vzletně romanticky. Když se z té mozaikovité materie vyřinul minimalismus, protkaný smyčcovými ostinaty, kralovaly žestě; ty jsou neoddiskutovatelnou chloubou tohoto tělesa již tradičně. Smyčce rostou koncert od koncertu a tento večer se vskutku vyznamenaly; to ony vytvářely dronové plochy evokující ambient i drásavý elektronický efekt blízký industrialu, z něhož mrazilo. Stejně tak dokázaly být filmově dramatické a patřičně vyklenuté. O slovo se hlásil také klavír, který společně s bicími či naopak s vrstvenými kontrabasy a violoncelly přispěl k až surreálné narativnosti. Opravdový hudební zážitek. A to jsem netušil, k jakému výkonu se Filharmonie Hradec Králové vzepne po přestávce!
Takový drtivě brunátný nástup orchestru, jako v případě „Skotského bestiáře“, se hned tak neslyší. Ano, druhou skladbou prvního festivalového večera byl „A Scotch Bestiary“ (pro varhany a orchestr) skotského skladatele Jamese MacMillana z let 2003-04. Na Hudebním fóru tak poprvé zazněly nové varhany, na něž se v Hradci Králové čekalo plných 12 let! Nesmírně emotivního partu se ujala Eva Bublová, varhanice v kostele Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu. Autor se inspiroval středověkými knihami pojednávajícími o životě zvířat, jejich symbolikou i politickými karikaturami, jež užívají zvířecích podob pro charakterizaci lidských povah. Podtitul díla, „Enigmatické variace na zoologický karneval na kaledonské výstavě“, odkazuje ještě na další tři inspirační zdroje: Elgarovu skladbu „Enigma“, „Karneval zvířat“ Saint-Saënse a „Obrázky z výstavy“ Musorgského. To všechno tam probleskuje mozaikovitým či kolážovitým způsobem, ve velmi ostrých střizích. Střídá se to s disharmonickými vrypy, hutnými žesti, dronovými smyčci, mečivými dřevy, kvákavými trombony, lehkou taneční hudbou, jazzovými názvuky, filmovou hudbou a´la Star Wars, ozve se ironicky pojatý Big Ben či pohladí chorální a vánoční obláčky. Může se zdát, že je to jen jakýsi postmoderní slepenec, byť mistrně ztvárněný a zahraný. Ale jeho narativní síla a bohatost je až dechberoucí; zvláště, když se zde střetávají zvířecí mystéria s lidskou zvířeckostí a politickou satirou. Varhany vytvářejí často basová pnutí, neboť je zhusta využíván „jen“ basový pedál; také si libují v náhlých žahancích, úderech, nečekaných zářezech do symfonické materie. Výkon orchestru i sólistky se nerozpakuji označit jako excelentní, plnokrevný a strhující v pravém slova smyslu, tudíž energeticky výživný. Účinek hudby podtrhnul nonverbálně divadelní Holektiv (Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará, Andrej Lyga a Šimon Pliska) svým pohybovým ztvárněním symboliky chování zvířat, tolik nápadné lidem (v choreografii Adama Halaše). Bohužel přední řady v přízemí taneční a pantomimické kreace zčásti neviděly, neboť byly skryty za orchestrem; to je i můj případ. V okamžiku, kdy zvířata prchala z lidského jha, děj se odehrával přímo přede mnou, takže jsem si pak onu pohybovou expresivitu mohl vychutnat; ve spojení s hudbou to byl vskutku silný zážitek až do morku kostí.
Bravo!
(autor fotoreportu: František Hloušek)