Když jsem před dvěma roky recenzoval album „Unseen“, jež na labelu Hevhetia vydalo SZYMON MIKA TRIO, ta hudba mne zcela podmanila svojí energií a napětím. V novince s titulem „Togetherness“, která vyšla 15.června, dospěl polský kytarista k cele autorskému počinu, jenž navzdory výrazné lyričnosti a baladičnosti strhne posluchače toutéž měrou. Nemusel si ani pozvat ony GUESTS, jak uvádí na albu, ale trojice hostujících muzikantů plnokrevnost nového opusu širší škálou kontrastů a zvukových barev samozřejmě ještě více umocnila. Takže k stabilnímu triu ve složení Szymon Mika (kytara), Max Mucha (kontrabas) a Ziv Ravitz (bicí) přibyli ve více než polovině skladeb střídavě (a ve dvou případech všichni) zpěvačka Basia Derlak (která si Mikovy melodie sama otextovala), niněrista (!) Joachim Mencel (jeho služeb využili i takové osobnosti, jako Brad Terry, Lee Konitz, Janusz Muniak, Nigel Kennedy, Dino Saluzzi či Richard Galliano) a pianista Mateusz Palka (v roce 2016 sestavil vlastní trio, s nímž jedinečně fúzuje evropský, především slovanský folklór, klasickou hudbu a jazz).
Titul alba vystihuje kompaktnost, sevřenost Mikovy kolekce 11 skladeb o celkové stopáži bezmála 59 minut. Celým albem prochází jedinečné lyrické napětí, kdy máte pocit, že je vášeň záměrně tlumena. Právě to ale vytváří ono vnitřní pnutí, a tudíž i energii; znám pouze druhého takového kytaristu, jenž se podobným způsobem drží stranou naléhavosti a vypjatosti, aniž by ale rezignoval na virtuozitu až neuvěřitelnou, a tím je Bill Frisell.
Szymon Mika Trio se navíc nebojí zavítat nejen do folklóru, což u polských jazzmanů je až nutností, tak i do baroka, jako to činí hned v úvodní, titulní skladbě „Togetherness“. Ve „Stranger´s Charm“ při svižnějším a hypnotickém rytmu rozehraje Mika svoji kytaru až k jakémusi fatalismu, posléze ji milostně rozezpívá, přidá i trochu vášně, ale vyhne se sebedestrukci, což oslaví bicí hravým sólem. V následujícím „In the Dusk“ kytara doslova rozkvete, chvílemi ale nabere trochu temnoty, takže na vás dýchne atmosféra filmu „Mrtvý muž“; Mika pracuje mistrně s dynamikou a výrazem, takže motiv přímo vykresluje. Než dojde ke gradaci, zahraje kontrabasista nádherné sólo, jakých není nikdy dost. Ve druhé polovině alba posluchače čeká další dvojice silných kompozic v podání „pouhého“ tria. Přes osm minut trvající „Melted“ uvozuje virtuózní sólová kytara, odkazující k hispánské tradici; uvnitř trio rozvíjí více náladu než hudební motiv, což je nesmírně vzrušující, protože více riskantní. Nevšedním způsobem se zapojuje kontrabasista, jehož protkávání a také sólo patří k nejsilnějším momentům alba. No, momenty, to není ten správný výraz, když album nemá slabých míst. Třeba „Very Goodies“ je sice hutná hardbopovka, ale kytarová smršť, jež se zde přežene, netrpí ani zbla exhibicionismem. Mika proměňuje proud tu do blues, onde dokonce do zeppelinovské baladičnosti. Tolik vizitky samotného tria…
A pak už přicházejí ke slovu hosté. V baladě šansonového typu „Parasomnia“ se zpěvačka Basia Derlak může díky skvostnému kytarovému doprovodu nořit do milostného zpěvu (ano, láskou zasažený člověk je často nemocný). V písni „Goodbye“ je její zpěv místy až skuhravý, což zajímavě kontrastuje s hustým, až vrkočivým hudebním doprovodem, včetně piana. „Talking Heads“ zní jako lidová balada, výrazně melodická. Po zeppelinovské mezihře se ozvou i niněra a klavír. Tohle by mohla být hitovka, kdyby se dostala do rádií. Všichni tři hosté pak excelují ještě v závěrečném tracku „Dusza“ s lidovou melodikou, zprvu s niněrou a bubnem, poté v plném jazzovém pojetí. I s nabýváním intenzity a kytarovým sólem jako codou.
Zbývá zmínit absolutní vrchol tohoto pozoruhodného alba. Shodou okolností jde o nejkratší a nejdelší skladbu. Miniatura „Ambaras“, ve které na ploše pouhé minuty a 49 sekund trio s hostujícím pianistou dokázalo organicky spojit bebop s andaluským temperamentem, je vskutku dechberoucí. Stejně tak strhující je téměř desetiminutový kus „Initial Song“, který by mohl opravdu sloužit jako iniciace do jazzu. Přes dvě minuty trvající antré niněry zní jako z hloubi věků, poté za doprovodu Mikova tria a klavíristy vykouzlí jímavou melodii. Tu převezme kytara, frázuje vskutku zpěvně. Poté klavír a zase niněra. A celou skvostnou jazzovou jízdu zakončí sólem bicí.
Album s každým novým poslechem odkryje další zázraky…
Samo „Togetherness“ je zázrak!
