Laco Tropp se směje už tam nahoře...

Laco Tropp se směje už tam nahoře…

Na sklonku 18.června odešel do věčného jazzového nebe ve věku 79 let LACO TROPP. Dvorní bubeník Emila Viklického…

Narodil se 15.března 1939 v Košicích, tedy v den pro české dějiny osudný. Už v roce 1960 se Laco přestěhoval do Prahy s odhodláním přinášet lidem v Čechách radost skrzevá jazz. Začínal v SHQ Karla Velebného. On to byl, kdo zapříčinil změnu orienatace souboru ze zvukomalebného west-coastu na šťavnatý hard-bop. Kapela se tehdy dostala i na festival do Západního Berlína, kde hrála na stejném pódiu jako John Coltrane, Eric Dolphy, Miles Davis a Charles Mingus…

A o nich mi Laco vyprávěl, když chodil poslouchat novinky do jazzového suterénu Bontonlandu na Václavském náměstí, kde jsem pracoval. Hltal jsem každé jeho slovo. Laco byl jiskrný vypravěč, a tak díky němu ožívaly všechny ty jazzové legendy a dostávali lidskou tvář. A s nimi už tam nahoře určitě jamuje…

S oblibou vyprávěl také o Lacovi Déczim, se kterým hrával též. A tak zmíním jednu takovou historku, protože Laco se rád smál a bude se smát určitě i tam a my bychom se měli smát též.

O přestávce jednoho koncertu přišel za Déczim tehdy již národní umělec Karel Gott, že by si s nimi rád zazpíval, neb jazz má rád. Déczi se na něj podíval a odvětil: „Choď do piči, veď nevieš zpievať!

Ať smích dál zůstává s touto krajinou…