Řeckého kontrabasistu PETROSE KLAMPANISE jsme mohli vidět vloni v létě na Jazzovém maratónu v Brně jako člena Shai Maestro Tria. V loňském roce také vydal již páté autorské album, jež se zove příznačně „Chroma“; nahrávka jeho barevného projektu byla pořízena na premiérovém koncertě 9.prosince 2015 v Onassis Cultural Center v New Yorku a vyšla díky americkému labelu Motéma Music.
Pianista Shai Maestro, nynější velká hvězda izraelsko-amerického jazzu, se na projektu podílel také, stejně tak další výrazné osobnosti newyorské scény. Mezi ně dozajista patří kytarista Gilad Hekselman, taktéž izraelského původu, o němž jsem psal před časem v souvislosti s recenzí desky „Abandoned Places“ souboru Niels Wilhelm Knudsen Quartet. Sestavu jazzového kvinteta doplňují ještě americký bubeník a perkusista John Hadfield, který hraje stabilně s Klampanisem v jeho triu (a jinak je vyhledávaným bicistou v hájemství klasické hudby) a Keita Ogawa, původem japonský perkusista, jenž má za sebou hraní s Yo-Yo Mou, Maria Schneider Jazz Orchestra, Snarky Puppy, Danilem Perezem či Chrisem Potterem. Autor většiny kompozic, aranžér, producent alba a kontrabasista Petros Klampanis ale nezůstal pouze u této sestavy; komorní jazzový zvuk výrazně ozvláštnil smyčci, sestávajících ze čtveřice houslí, dvojice viol a dvojice violoncell.
Kdo je Petros Klampanis? Narodil se 15.června 1981 na řeckém ostrově Zakynthos. V roce 2005 přerušil studia na Polytechnické škole v Aténách a začal studovat kontrabasovou hru na konzervatoři v Amsterodamu. V roce 2008 absolvoval i studium kompozice na Aaron Copland School of Music v New Yorku. Okamžitě se etabloval na jazzové scéně, takže nejenže založil vlastní trio, ale spolupracoval např. s Gregem Osbym, Marcem Coplandem, Jeanem-Michelem Pilcem, Didierem Lockwoodem, Sheilou Jordan, Arim Hoenigem a kapelou Snarky Puppy…
Všech šest skladeb (jedna má navíc Intro) se vyznačuje vskutku barevnými aranžemi; jazzové kvinteto hraje šťavnatě, neztrácí sílu ani v lyrických pasážích, smyčce jsou hutné, nepřeslazené a jsou zakomponovány do jazzového soundu neobyčejně ústrojně. (Maně jsem si vybavil v této souvislosti některé nahrávky Bobbyho Hutchersona ze sedmdesátých let ) V plné parádě se tento tzv. třetí proud projevuje již v úvodním osmiminutovém titulním kusu. Zatímco smyčce lyričtí a piano perlí, rytmika tepe a kytara zahušťuje a s vervou protkává hudební masu. V „Tough Decisions“ smyčce dokonce umocňují mocné groovy a vše završí výtečné kontrabasové sólo. Lídr Klampanis vůbec nechává více prostoru k sólové prezentaci svým kolegům, především pak kytaristovi. Vyloženě sólový chorus vystřihne pak jen ještě jednou, a to v Hekselmanově kompozici „Cosmic Patience“, která i s kytarovým sólem a jazz-rockovou energií, dynamickou a barevnou proměnlivostí (a to právě díky smyčcům) představuje vrchol alba (track č.5, zároveň nejdelší skladba – 9:26). Druhou převzatou skladbou je strhujícím způsobem gradovaná zvukomalebná balada „Shadows“; zkomponal ji řecký pianista Spyros Manesis, kterého Klampanis zná z amsterodamské konzervatoře a hráli spolu v letech 2003-2008 v triu Trioism. Úchvatnou kombinací komorního jazzu, smyčcového pohlazení, groovů a vyostřené elektrické kytary je „Little Blue Sun“. Vynikající album uzavírá opět vícevrstevnatá kompozice „Shades Of Magenta“, v níž se snoubí swing s latinsko-americkou a africkou příchutí a sazby smyčců v kontrapunktu k proměnlivému jazzovému frázování. A sóla kytary, piana a perkusí jsou pak příslovečnými třešinkami na bohatém dortu…
