Jak už bylo avizováno, v sobotu 24.února vystoupilo v pardubickém Divadle29 při jediné zastávce v českých luzích a hájích německo-švýcarské free-jazzové trio FULL BLAST. Zaplněný sál, ve němž byli hojně zastoupeni také tuzemští jazzoví avantgardisté, kteří si tuto příležitost nenechali ujít, byl svědkem strhujícího koncertu, který nedal ani vydechnout. Závěrečné ovace pak nebraly konce…
Trio Full Blast naplnilo svůj název beze zbytku, a ještě leccos přidalo navíc. To navíc byl rockový zápřah rytmické dvojice, která dokázala až hardcoreově zhutnit a vystupňovat free-jazzové erupce sólisty. Zároveň sama rytmika dokázala převzít otěže hraní, aby si šestasedmdesátiletý (ale již 6.března završí 77 let) Peter Brötzmann odpočal. Baskytarista Marino Pliakas střídal nejrůznější basové a kytarové způsoby hry a opravdu tvrdil muziku; v jeho případě by se hodil ale spíše výraz diamantově hrotil. Bubeník Michael Wertmüller s ním tvořil neskutečně výbušnou rytmickou směs a bylo patrné, jak jsou dokonale sehraní (vždyť účinkují i jako dvojice již dlouhá léta). Navzdory až vražedné vypjatosti jejich hry a obrovskému napětí mezi nimi navzájem i se sólistou dokáží být až chirurgicky citliví a přesní. Tím umocňují Brötzmannovy výlety do výrazového a emotivního nekonečna na tu nejvyšší možnou úroveň, a zároveň je scelují a dávají smysl. Brötzmannovy saxofony a klarinet nejsou jen prostředky k vyjádření až animální živočišnosti člověka, ale jsou i nástroji k průniku do umělcova nitra, do jeho duše. Při cestě za absolutní svobodou vyjádření rozpouští či spaluje ve svojí hře blues, spirituály, bezprostřednost pouličních šumařinek, dokonce kuplety z časů, kdy v Německu triumfovala Třígrošová opera. A tyto polymorfní chuchvalce se převalují, nadýmají či praskají v průběžně vybuchujícím rytmickém proudu atomové energie. A posluchač lapá po dechu a zaplavuje ho blaho a okouzlení ze záblesků poznání, že hudba je jinde, než dosud tušil…
(autor fotoreportu: Vladimír Sabo)