Krakowský bubeník, perkusista, skladatel a světoběžník JACEK KOCHAN, pyšnící se spoluprací s takovými jazzovými veličinami, jako je třeba John Abercrombie, Kenny Wheeler, Dave Liebman, Marc Copland, Lars Danielsson, Seamus Blake, Eivind Aarset či Leszek Moźdźer, je též lídrem pozoruhodného mezinárodního souboru MusiCONSPIRACY. V rozšířené sestavě natočil album „Parentes“, které nedávno vydal košický label Hevhetia. Titul alba evokuje anglické slovo pro „rodiče“, ale v portugalštině dává opravdu smysl: „Příbuzní“. A je to příznačné slovo, neboť všichni zúčastnění muzikanti (a je jich čtrnáct) jsou svým způsobem příbuznými; natolik je výsledek vyzrálý a kompaktní…
Základní sestavou, jež figuruje ve všech devíti autorských skladbách na více než třiaapadesátiminutové ploše, je kvarteto. Kromě Kochana v něm figurují kytarista Fabrizio Brusca, horkokrevný čtyřicátník z Palerma, který už válel po boku Konitze, Lovana, Townera a Rosenwinkela, dále akordeonista Zbyszek Chojnacki, jenž se navzdory mládí (roč.92) stal oporou sestav okolo legend Urbaniaka a Namyslowského (také exceluje na letošním albu Anny Gadt a konečně kontrabasista Michal Kapczuk, někdejší člen Inner Spaces a Adam Baldych Imaginary Quintet a spolupracující např. s ukrajinskou zpěvačkou Guraievskou. V podpůrném desetičlenném souboru, sestaveném z hráčů na dechové nástroje, smyčcového kvarteta a vokalisty, najdeme třeba houslistu Mateusze Smoczyńského (v letech 2012-16 člen slovutného Turtle Island Quartet), norského trombonistu Daga Einara Eilertsena, skotského flétnistu Frasera Fifielda a dva vynikající polské dechaře, Lukasze Poprawského (barytonsax, altsax, fagot) a Wieslawa Wysockého (basklarinet, barytonsax). Vokalistou, který svým hlasem občas jemně dobarvuje hutný tok, je Sari Dajani z Kanady.
Ano, protože co je na Kochanově albu dominantního, to je sound zahuštěný mnohdy až do jazz-rockové razance. Ovšem tektonika, dynamika a barvy se proměňují, rytmika se z břitkých groovů dokáže rozvolnit téměř do free-jazzu, akordeon s kytarou o sebe křešou, občas splynou a vybuchují do strhujících sólových partů. Když hraje čtveřice MusiCONSPIRACY, těžiště skladeb se přelévá z rytmiky na akordeon a pak na kytaru, přičemž rytmické podloží se tudíž proměňuje a prorůstá vším s různou intenzitou („Every Version Of No“), a to až dřevnou („Time Warp To Let“), aby to nakonec evokovalo Scofielda, Frisella i Zappu zároveň, jako je tomu v závěrečném majstrštyku „One Word Too Many“. Naopak baladická kompozice „First Of Many“ vykazuje pinkfloydovskou zvukomalebnost, kterou posléze rozseká gradované sólo elektronicky zašpiněné kytary. V sestavě rozšířené o dechy vyniká hned úvodní „Parentes“ neobvyklými barvami, minimalistickou sazbou a využitím vokálu ve stylu Glasse. „Don´t Believe Everything You Read“ je zahuštěna basklarinetem a poté plástvemi dalších dechových nástrojů, nad nimiž bouří sólové chorusy kytary, akordeonu a kontrabasu. Avšak musím poznamenat, že ony evokace jsou jen pokusem přiblížit jinak naprosto ojedinělý zvuk Kochanovy MusiCONSPIRACY…
A když zaúřadují smyčce, je zvuk opět někde jinde. V „Kokkelimonke“ (norsky „Nesmysl“, jinak je to oblíbená desková hra, nikoli však u nás) se houpavý rytmus vzrušujícím způsobem snoubí s rozvolněnou kytarou a razantním akordeonem, to celé ve smyčcovém oparu. Smyčcový kvartet uvozuje „Furlough System“ (jde o tzv.dočasné dovolenky) a pak vyústí v hutné jazz-rockové frázování; ovšem při kytarovém sóle vše zlyričtí díky smyčcům a při gradaci dojde na liché rytmické sazby. V předposledním tracku, ve skladbě „New Expensive Head“, se setkávají úplně všichni aktéři; směs jazz-rocku a notně nepravidelného, lámaného rytmu, se přes kontrabasové a akordeonové sólo dostane díky dechům až k free-jazzu, se smyčci a rozvolněným houslovým hlasem zase k vydatné fúzi soudobé vážné hudby s rockem ve stylu Univers Zero…