Finský pianista AKI RISSANEN vydal 10.listopadu již sedmé autorské album, druhé na britské značce Edition Records. A opět se svým triem, jež tvoří kontrabasista Antti Lötjönen a bubeník Teppo Mäkynen, se kterým vloni na jaře ohromil jazzovou veřejnost nejen ve Finsku úchvatným albem „Amorandon“. Novinka se jmenuje příznačně „Another North“. Jakoby signalizuje, že se Rissanenovo trio opět vyhnulo onomu klišé, do kterého upadají mnohá skandinávská klavírní tria. Sice nepřekročilo laťku nasazenou předchozí nahrávkou, ale ta je tak vysoko, že i toto nové album představuje opravdový jazzový skvost!
Finský trojlístek sází samozřejmě na onu typickou směs severské lyriky a vikingsky chlapské expresivnosti, ale rytmická intenzita, pulsující groovy a hypnotické minimalistické figury dodávají Rissanenovým skladbám jedinečnou šťavnatost a úžasný tah. Ukazují tak evropskému jazzu vskutku nový sever, jenž spaluje nikoli mrazem, ale sopečným magmatem. Výjimkou, která ovšem potvrzuje tato slova, je adaptace Ligetiho „Etude 5: Arc-en ciel Reimagined“; soudobé hudební oblouky, jež vykreslují duhu na nebi, se pojí s minimalistickým půdorysem a lyrizujícím jazzovým rozvíjením a´la Bill Evans.
Album otevírá „Blind Desert“, jazzově ochucený extrakt dřevného minimalismu, to jest neuhlazeného, syrového. Minimalistická formule dovedená do kouzelné dokonalosti a vytříbenosti, aniž by sklouzla k prvoplánové efektnosti. Sólové party klavíru, vygradované pak do zběsilého ostinata, podtrhuje kontrabasové sólo. Pozoruhodný je fakt, že další takové sólo zazní až v závěrečném tracku; trio totiž pojímá jazzovou kompozici jako společné dílo tří jazzových hlasů, tří rovnocenných vrstev. Každá vrstva pak pracuje s proměnlivou dynamikou, mnohdy se střetávají v protikladech, a vytvářejí tak napětí. Pnutí uvnitř každé skladby strhává posluchače do víru dobrodružství. Na drtivých groovech pluje lyrické piano („New Life and Other Beginnings“), lyrický dech křeše o řízné minimalistické hrany („Nature Of the Beast“), nechybí jarrettovsky bobtnající ponorná řeka („Before the Aftermath“), ani hard-bopová jízda se sólovými výbuchy všech tří aktérů (závěrečná sedmiminutovka „Hubble Bubble“). Úchvatná je také coververze „John´s Sons“, kompozice, kterou napsal pianista Jarmo Savolainen. Ten bohužel v roce 2009 předčasně odešel z našeho světa ve věku pouhých 48 let. Jde o nefalšovanou poctu tomuto jazzovému tvůrci, jehož význam začíná být doceňován nejen ve Finsku – výrazné téma, rozmáchlé nad rytmickým tepem, strhující zahušťování hudební materie, vícevrstevnatost, finále v podobě staccatového proplétání tří znamenitých instrumentálních hlasů…