Čerstvý jazzový vichr se jmenuje Ochepovsky

Čerstvý jazzový vichr se jmenuje Ochepovsky

zvuk
95
obal, booklet
95
hudba
95
kompozice
100
96

Stále více se o něm mluví. Jeho jméno, zvláště pak v souvislosti s vydáním debutového alba, se skloňuje snad ve všech pádech a často se objevují výrazy jako největší objev či nejlepší jazzové album roku. To jméno zní OCHEPOVSKY a jeho první albový počin, vydaný před půlrokem ve vlastní režii, se zove „I´m the Wind“. A přinesl skutečně čerstvý vítr do našich jazzových luhů a hájů…

Vlastně nejde ani o Čecha či Slováka, ale o Rusa; Igor Ochepovsky se narodil v roce 1991 na Urale, na pomezí Evropy a Asie, ale již šest let žije v Praze. Zde studuje Ježkovu konzervatoř, nejdříve jazzovou kytaru, poté i skladbu. Tento kytarista a skladatel zvítězil letos v české části soutěže Jazz Fruit, ale na hudební scéně není žádným nováčkem; je třeba úspěšným autorem scénické hudby. Sám svoji hudbu charakterizuje jako fusion s několika různými vlivy: z hlediska formy a přístupu ke kompozici je tam vliv vážné hudby, jazzu, groovu a moderních zvuků. To vše můžete slyšet v plné parádě právě na bezmála šedesátiminutovém debutu „I´m the Wind“. Předesílám, že tam nenajdete žádné novoty, nic, co byste už někde předtím neslyšeli, ale Ochepovsky namíchal staronové fusion neobyčejně svěže, mnohdy v překvapivém kontextu, a vskutku se to poslouchá náramně i náročnému jazzofilovi! Jak by ne, když se obklopil plejádou výtečných muzikantů se zkušenostmi napříč žánry; najdete zde bubeníka Romana Víchu, pianistu (a zároveň spoluproducenta) Jana Steinsdörfera, kontrabasistu Ondřeje Hausera, saxofonistu Petra Kalfuse, trombonistu Jana Jiruchu, trumpetistu Miroslava Hloucala, violoncellistu Šimona Marka, arménskou houslistku Vartui Saribekian a violistu Vladana Malinjaka. Jedna skladba je dokonce zpívaná, a to Horekem McWilliamsem, Američanem usazeným v Praze.

Ochepovsky - Release

Čerstvý jazzový vichr se jmenuje OchepovskyPlně autorské album, obsahující sedm silných Ochepovského kompozic, nemá hluchého místa. Troufám si tvrdit, že takto umně namíchaná fúze všeho, co už známe ze světa moderního a současného jazzu a vážné hudby, vytváří v podstatě novou kvalitu, nový zvuk, nový obsah. Hned úvodní skladba „The City“, s příznačným mumrajem ženských hlasů v úvodu, ukazuje naplno, v čem je Ochepovsky jedinečný – na zbytečně nekomplikovaných, hutných groovech se rozrůstají koberce květnatých riffů, umocněných magmatickou kytarou a svižně frázujícími dechy, jež se střídají s přílivy smyčců jako z té nejdramatičtější filmové hudby. Nechybějí sóla – zde akustického piana, zašpiněného elektronickými ruchy, strhujícího trombónu, posléze v dialogu se saxofonem. Následuje titulní „I´m the Wind“, kde se opět pracuje s kontrastem, a to mezi říznými rytmickými figurami a gospelem prodchnutým zpěvem. Vynikající je též oldfieldovsky laděné kytarové sólo. „The Wild Moon“ má zase až tajemnou náladu ve zvláštní zvukomalbě; kytarový motiv evokuje dokonce gotiku, smyčce poté romantizují. Tenorsaxofonové sólo je mírně elektrifikované, podmalby piana a dechů jsou lahodné, kytarové sólo nabývá na intenzitě. Vše je v neustálém pohybu a proměně. První osmitisícovka (myšleno vrchol) přichází zhruba v polovině s nejdelší kompozicí alba – „You Fall You Rise“ (12:39). Už minimalistický úvod s postupným intenzivněním a zahušťováním, hlavně díky frippovsky hutným kytarovým riffům, to je prostě bomba! Pak to sice dostane podobu fusion a´la Metheny, ale Ochepovsky naň roubuje s odzbrojující přirozeností hard-bop, přičemž klavírní sólo evokuje pro změnu Mehldaua a závěrečný kytarový chorus vše zase vrací ke King Crimson. Uff! V „Easy“ zase nápaditě pracuje s prvky funku a na scénu vstupují vzrušené mužské hlasy. Následuje druhý vrchol – „Release“ (9:30) je sycen kompletním muzikantským auditoriem, jež podtrhuje úchvatné minimalistické chrlení piana a výrazně romantický part violoncella; opět ty opojné, udivující kontrasty! Finále alba je ve znamení „Lost In Words“, orámovaného lidskými hlasy a protkaného gilmourovsky laděnou kytarou, díky níž pinkfloydovský zvuk nabývá na intenzitě, na naléhavosti. Jasně, nic nového pod sluncem, ale jak úžasně to zní!

Vítr se změnil ve vichr. Má jméno Ochepovsky…