Když Gary Husband hraje Johna McLaughlina na klavír...

Když Gary Husband hraje Johna McLaughlina na klavír…

zvuk
100
obal
80
hudba
90
90

Sedmapadesátiletý GARY HUSBAND je britským hudebníkem, který má za sebou studium klasické hudby, dlouholeté zkušenosti s rockem, popem, funkem a blues (Level 42, Jack Bruce, Gary Moore, Jeff Beck, Robin Trower, Lenny White atd.). Zároveň v sobě objevil improvizační schopnosti, takže nebylo divu, když se místo za bicími čím dál častěji objevoval a objevuje za klávesovými nástroji, především pak klavírem. Již v roce 2005 vznikly nahrávky klavírních úprav vesměs jazz-rockových kompozic Johna McLaughlina, ale vyšly až nyní, 29.září roku 2017, pod titulem „A Meeting Of Spirits“ díky labelu Edition Records…

Proč tahle nahrávka vyšla až po 12 letech od jejího vzniku se můžeme jen dohadovat. Mám za to, že podobně vyznívající deska, jež vyšla o rok dříve a byla orientovaná na interpretaci skladeb Alana Holdswortha („The Things I See“), s nímž předtím několik let hrál, nebyla komerčně úspěšná a vydavatel Angel Air Records další takovové album odmítl prostě vydat. O to větší dík patří labelu Edition Records; ta nahrávka je totiž neobyčejně vydařená a v ranku sólového jazzového piana patří ke skvostům! Ostatně i takový Chick Corea netajil nadšení z jejího poslechu…

Když Gary Husband hraje Johna McLaughlina na klavír...Gary Husband naplnil sedmačtyřicetiminutové CD svěžím uchopením hudby legendárního kytaristy Johna McLaughlina, s nímž poté také hrál, a to až do roku 2013 (např.v jeho kapele The 4th Dimension). Zkušenosti s jazzem již měl bohaté, vždyť spolupracoval jako bubeník i jako klávesák s Billym Cobhamem, NDR Big Bandem, Didierem Lockwoodem, Joachimem Kuhnem, Randym Breckerem, Mikem Sternem a Enrico Ravou. Laughlinovské album tvoří 16 kratších a krátkých klavírních reflexí, v nichž se občas ozvou už jen perkuse (umístěné v klavíru) a dokonce hlas. Toť vše. Navzdory minimalistickému arzenálu deska působí plně, zvukově zajímavě, pestře a hlavně: neopisuje!

Gary Husband - A Meeting of Spirits

Pianista se soustředil převážně na repertoár McLaughlina ze 70.let, tedy na éru, kdy nosil další jméno – Mahavishnu. Tento značně spirituální materiál se pro tak výrazně harmonický nástroj, jakým je klavír, výtečně hodí. A výběr to ještě umocnil. Husband sáhnul i do prvního Laughlinova alba, „Extrapolation“ z roku 1969, z níž vytáhnul „It´s Funny“ a udělal z ní nesmírně projasněnou, lyrickou miniaturu. Ke každé ze skladeb se vyjadřuje po svém, dává jí nový rozměr, umocňuje především jejich lyričnost a duchovnost, je nabluesovělý a impresionistický, aniž by ji ale rozmělnil a učinil z ní cosi nabubřele unylého. S expresivitou zachází opatrně, neboť není free-jazzovým improvizátorem; jeho hudba je postavena zcela na jiných základech. Přesto zní moderně, nadčasově a je vzrušující. K některým Laughlinovým kompozicím přidává i vlastní antré, jako je tomu v případě titulní „A Meeting Of Spirits“ z prvního alba Mahavishnu Orchestra „The Inner Mounting Flame“ z roku 1971 („Spirits Opening“) či k „The Dance Of Maya“ z téže desky („Maya Prologue“). Některé úpravy jsou natolik specifické, že je uveden přímo jako autor. To je případ tracku „Joyful“ (McLaughlin jej má na albu „Devotion“ – 1970), kde spojuje styl Chicka Corey s indickými inspiracemi, meditativního kousku „Alap“ jako pocty souboru Shakti, „Lotus Feet Reflections“ (odkazující na skladbu z desky „Inner World“ – 1976), kde klavírní úhozy evokují typické kytarové běhy, a závěrečné, hymnické drobnosti „Development And Closing“. Pozoruhodné jsou též pojetí takových rozmáchlých Laughlinových kompozic, jako „Vision Is A Naked Sword“ (z „Apocalypse“ – 1974), k níž Husbandovi stačilo meditativních 88 vteřin, „Jazz Jungle“ (z „The Promise“ – 1995), kde se původních 15 minut smrsklo do necelé minuty, a na ploše pouhé jedné minuty a 41 sekund s úchvatnou rozjímavostí vybroušený klenot „Earth Bound Hearts“ z pozapomenutého alba „Where Fortune Smiles“, které McLaughlin v roce 1970 natočil s Johnem Surmanem. V Husbandových reflexích samozřejmě nemohl chybět odkaz na nejslavnější desku Mahavishnu Orchestra „Birds Of Fire“ (1973) – „Celestial Terrestrial Commuters“. Zde využije naplno perkusivního zvuku, díky němuž dokáže proměňovat klavírní tok a strhujícím způsobem jej i vygradovat…

Excelentní album!