InterZones vytvořilo velkolepé zvukové scenérie

InterZones vytvořilo velkolepé zvukové scenérie

zvuk
100
obal, booklet
80
hudba
95
92

Britský label Leo Records vydal nedávno první album pozoruhodnému švýcarskému duu INTERZONES pod lakonickým názvem „Volume I.“ Zároveň tak ale naznačuje, že budou následovat další, a to je pro novou tvář experimentálního jazzu nadějné. Ona to vlastně není zcela nová tvář; tvoří ji dvojice Franciska a Christoph Baumannovi, kteří patří k předním postavám evropského free-jazzu, elektroakustické hudby a volné improvizace alespoň dvě desetiletí…

O pianistovi a skladateli Christophu Baumannovi jsme již na JazzPortu několikrát psali, včetně rozsáhlého portrétu. Na novince často využívá preparovaného klavírního zvuku, který se v procesu neidiomatické improvizace neobyčejně dobrodružně pojí právě s vokálem Francisky Baumann. Ta zhusta zapojuje senzorickou, živou elektroniku, která reaguje na její artikulaci, gesta a veškeré pohyby těla, čímž rozšiřuje možnosti experimentování s hlasem. Jejích výrazově nekonečných schopností využili i takoví velikání progresivní hudby, jako Fred Frith, Barre Phillips, George Lewis, Pierre Favre či Matthias Ziegler. Ale teprve Christoph jí umožnil bezbřehé, rovnocenné umělecké vyjádření. Společně se InterZonesdopracovali k velkolepým zvukovým scenériím s překvapivě lahodnými písňovými sekvencemi i hrubými, až brutálními erupcemi, v nichž významně posouvají hranice rozšířené tonality a jazzových či jinak improvizačních technik. Procestovali spolu celou Evropu a často zavítají do Jižní Afriky. To není náhoda. Žije zde hudebník a skladatel Pierre-Henri Wicomb, působící předtím ve Švýcarsku a Rakousku, s nímž umělecky spolupracují. Jeho dvě kompozice jsou dokonce základem alba tria Potage Du Jour „Go South“ z roku 2014 (recenze zde) a na debutu dua InterZones taktéž nechybí; najdete zde šestiminutový elektroakustický nářez „Piece No.3“.

Více než čtyřiapadesátiminutovou stopáž alba tvoří desítka skladeb, kromě již zmíněné „Piece No.3“ a pak ještě „Do We Have A Situation?“ autorských. Posledně jmenovaná je rozverně odlehčenou parafrází swingového standardu „My One And Only Love“ (proslaveného Frankem Sinatrou v roce 1952). Není v tom znevážení, neúcta; působí spíše nostalgicky, jako něco ztraceného v potopě dnešní doby…

Již úvodní „Puls 105“ je plné všech možných i nemožných výrazových extempore, ať už preparace klavíru, hororových skřeků, elektroakustických eskapád, ale i záblesků jazzové melodie. Jde o vypjatý střet barevných impresí a eruptivní exprese. V této navýsost dobrodružné poloze si dvojice doslova libuje, vyžívá se v ní až s nelíčenou rozkoší, a pokaždé, a to je nejobdivuhodnější, dokáže najít nové výrazivo. V „Daily Entropy“ je to hádka, která nakonec skončí smířením, „Fixed After Your Hand And Purpose“ je sledem pěti volných improvizací, které střídají bouřlivost a radost s lyrikou a smutkem. „Elektrofunkel“ z mystické nálady a vzrušení dospěje ke špinavým, zdrsněným emocím, elektronicky zvrásněným, „Operatic Line“ klade vedle sebe a posléze přes sebe noisové hrůzy, hororové piano a lahodné, téměř romantické souzvuky. Oba umělci také dokáží vytvořit jedinečnou náladu, již prohlubují a ozvláštňují, aniž by ji rozbíjeli; v „Coming Into Things“ pracují se šamanským mysticismem až k jeho acidové, zdrsněné podobě, ve „Fast And The Fury“ si vystačí s akustickou gradací klavírních běhů a scatu, které vyjadřují narůstající zuřivost. Navýsost vydařené album uzavírá jasná inspirace v soudobé vážné hudbě – „Part I. (Messiaen Mode 3)“.

Nezbývá, než se těšit na „Volume II.“!