V sobotu 16. září se v Hradci Králové uskutečnil první ročník SATCHMO OPEN AIR FESTIVALU. Bohužel kvůli nepříznivému počasí se nemohl tento minifestival odehrát na venkovní scéně před jazzovým klubem Satchmo, jež patří Klicperovu divadlu a kterému vévodí Zoubkova socha Evy. A tak byl jazz vtěsnán do podzemních prostor, které z větší části zaplnil zájezd jazzumilných Poláků. A ti vytvořili vskutku vstřícně živé auditorium. Navíc znalé hlavní hvězdy festivalu, souboru Jazz Q. Martina Kratochvíla…
Úvod obstaral domácí třináctičlenný mládežnický band LITTLE COMPANY. Jde o žáky ZUŠ Habrmanova, které seskupil do opravdu šťavnaté jazz-funkové úderky pedagog Jan Doležal, významná hudební postava v Hradci Králové (mimochodem lídr patrně nejoblíbenější královéhradecké kapely On Line Session). Kapele to parádně šlape, nejen díky rytmice posílené dvěma kytarami; ozdobou je hlavně dechová sekce, kde figurují dokonce dvě flétny (a schopné flétnistky). Dalším výrazně pozitivním rysem je autorská tvorba, jež zaujímá zhruba polovinu repertoáru; a nejen od Doležala, ale také samotných hráčů (např. fláky jako „Vlasta“ či „Hadi v kádi“). Výkon kapely umocnily výtečně improvizované sólové chorusy většiny členů, jež vyvrcholily v závěrečné Hancockově bombě „Cantaloupe Island“.
Jazz-rocková legenda JAZZ Q. s Martinem Kratochvílem v čele nezklamala. Sice jsem čekal více starých fláků, s nimiž jsem jako hudební fanoušek zrál, ale ani nové skladby z posledních alb po znovuzrození nejsou ústupem z kvality. Polské publikum navíc českou kapelu znalo, většina z nich má doma jejich slavné desky jako „Pozorovatelna“, „Elegie“, „Zvěsti“ atd. Kratochvíl toho využil a informoval posluchače o záměru polského labelu GAD Records vydat kompletní soubor nahrávek (11 alb) Jazz Q. v reedici (některé nevyšly dosud ani u nás); zatím jsou venku „Temné slunce“ (soundtrack), „Živí se diví – Live In Bratislava 1975“ a „Elegie“ (2CD, obsahující též obě „Jazzrockové dílny“, dvě skladby s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu z roku 1976 a nikdy nevydaný soundtrack k filmu „Hřiště“ z roku 1975!). Nynější Jazz Q. tvoří vedle původních členů Martina Kratochvíla (klávesy) a baskytaristy Přemysla Faulknera staronový kytarista Zdeněk Fišer a nový bubeník Filip Jeníček. Kapela zahájila dávnou „Pozorovatelnou“, došlo i na jednu z prvních skladeb „Toledo“; nejvíce ale byly zastoupeny kompozice z posledních dvou alb -„Znovu“ (např.„Manuela“, „Čundrácké blues, „Potopa“) a „Talisman“ („Darmošlap“, „Drobnolistý kvítek“ atd.). Nejžhavější sóla vystřihl Fišer, Kratochvílovy klávesy mají stále tu specifickou příchuť (dnes už samozřejmě nikoli progresivní, ale to vůbec nevadí), pětistrunná basová kytara Faulknerova zahušťuje rytmický spodek stejně vehementně a neoblomně jako kdysi, Jeníček je zase více úderný. Poslouchat je bylo vskutku potěšením…
Závěrečná půldruhá hodinka patřila altsaxofonistovi Michalu Wróblewskému a jeho kvartetu E CONVERSO. Hned úvodní „Jazzová policie nepřišla“ ukázala, že tato mladá kapela je na zcela opačném jazzovém pólu, než o více než generaci starší Kratochvílovci. A i když se nijak nehlásí k fúzi s rockovou hudbou, hraje navýsost energickou muziku s až punkovým či dokonce hardcore tahem; označuje se dost výstižně jako power jazz. Nechybí ani výrazné free-jazzově eruptivní frázování, převážně ve hře Wróblewského, jež tak evokuje Ornetta Colemana; stejně tak kvarteto umí rozjet strhující hardbopovou jízdu. Extrémní, až hlukové pasáže pak dokáže podtrhnout nejen kytarista Jan Pikslák, ale též výměna kontrabasu za baskytaru (Vlado Micenko), přičemž bubeník Jan Chalupa umně reaguje na všechny polohy. Zazněly samozřejmě další skladby z debutového alba souboru „Konspirační teorie“, jako např. „Ezoterik ve lví kleci“ či „Písečná kosa“. Nechyběly ovšem ani nové autorské počiny (přece jenom album vyšlo před třemi lety), které se ještě letos objeví na novém, tentokrát živém albu. Ty ještě usilovněji mísí nejrůznější vlivy, což dosvědčují názvy jako „Hip Hop“, Absurd“ „Hyeny“, „Esence“ nebo „Lidská kráva“; nechybí country či dokonce mikrotonální hudba, což je v podstatě neslučitelné. A právě v tom je jedinečná progresivita a objevnost (a také pábitelská bláznivost) hudby Wróblewského, a nejde jen o E Converso…
Úvodní ročník Satchmo Open Air Festivalu se nadmíru vydařil, byť nemohl být pod širým nebem. Tak snad příště!
(autor foto: Patrick Marek)
Poslední komentáře