Django Bates versus Seržant Pepř

zvuk
100
obal, booklet
80
hudba
70
83

Letos je tomu už 50 let, celé půlstoletí, kdy vyšel majstrštyk Beatles „Sgt.Pepper Lonely Hearts Club Band“, patrně nejvýznamnější rockové album historie. A tak není divu, že se jej pokusili uchopit i jazzoví muzikanti. Samozřejmě existuje nespočet jazzových coververzí písní Beatles, ale takto pojaté kompletní album, a ještě k tomu to nejzásadnější, je prakticky výjimkou. Alespoň o žádném jiném nevím, pochopitelně vyjma jednotlivých písní z této kolekce. Dne 7.července spatřilo světlo hudebního světa CD s všeříkajícím titulem „Saluting Sgt.Pepper“, jež natočil britský klávesák DJANGO BATES, a to za pomoci Frankfurt Radio Big Bandu, kapely Eggs Land By Tigers a Stuarta Halla. Počin vyšel na britském labelu Edition Records. Podotýkám, že tituly tohoto progresivního a směle se rozvíjejícího vydavatelství začaly být zhruba před dvěma měsíci oficiálně distribuovány i u nás – přes Arta Records!

Django Bates (roč.60) je v Británii nesmírně ceněn i jáko skladatel, aranžér a pedagog. V roli instrumentalisty (vedle celé škály klávesových nástrojů ovládá též tenorovou hornu) spolupracoval s Billem Brufordem a jeho Earthworks, Sidsel Endresen, Timem Whiteheadem či Mariusem Nesetem. Jeho nové verze písní seržanta Pepře sice zachovávají původní strukturu a pojetí, ale získaly nové barvy, rytmy a zvuk, aniž by se ale změnila nálada. Což je dobře. Otázkou zůstává, nakolik má smysl takto remixovat (neboť to má blízko k remixům, ačkoli není použit jediný tón z originálu) něco, co je prostě dokonalé. Naštěstí Bates přináší mnohá rytmická a aranžérská ozvláštnění, jež dokáží zdánlivě nemožnou věc: organicky spojit mnohdy psychedelicky zabarvené písně s bigbandovými sazbami a jazz-rockovým spodkem. Písňové jádro tvoří trojlístek z dánské nadžánrové kapely Eggs Land By Tigers, kterou v roce 2009 založil zpěvák, herec a recitátor Martin Ullits Dahl za účelem zhudebnění básní welšského rebela Dylana Thomase. Dahl je na albu v roli sólového zpěváka a jeho výkon je obdivuhodný už jen pro jeho snahu zachovat náladu písní, byť se mu to ne vždy zcela podaří. Rytmické gró pak tvoří jeho spoluhráči Jonas Westergaard (bass) a Peter Bruun (bicí). Další výrazným muzikantským hlasem na albu je britský multiinstrumentalista Stuart Hall (kytary, lap-steel, el.sitár a housle), který s Batesem spolupracuje již bezmála tři desítky let. A pak je tu celý Frankfurt Radio Big Band, v jehož řadách hrají vynikající sólisté jako Tony Lakatos (tenorsax, flétna), Martin Scales (el.kytara) a Heinz-Dieter Sauerborn (sopránsax, klarinet).

Orchestr a rytmika často narušují strukturu písně, někdy ale působí jako takový přílepek, a není to tím pádem úplně to pravé ořechové; příkladem budiž úvodní titulní píseň či hned následující „With A Little Help From My Friend“. Ovšem „Lucy In the Sky With Diamond“ se mi už líbí moc, neboť zachovává onu typickou acidovou rozmáchlost a hutný refrén. V „Getting Better“ znějí lahodné vyhrávky flétny a plnokrevné orchestrální sazby, z nichž se odlepí Lakatosův tenor k výtečnému sólu. „Fixing A Hole“ je doslova nahuštěn aranžérskými finesami, včetně sól el.kytary (Scales) a syntezátoru (Bates). Mistrně podaná je též „She´s Leaving Home“, v níž je kontrapunkt doveden až k dokonalosti. Po kabaretně až šantánově rozverné „Being For the Benefit Of Mr.Kite!“ dosahuje album svého vrcholu – „Within You Without You“ je plný orchestrálních barev, indického frázování a naplno znějícího elektrifikovaného sitáru. „When I´m Sixty Four“ je pojata v moderním neworleánském stylu a ozdobena vynikajícím klarinetovým sólem (Sauerborn). V „Lovely Rita“ zazní ve spodním proudu frázování balkánské dechovky a Bates vystřihne šťavnatý syntezátorový chorus; stejně tak i v orchestrálně a zvířecími zvuky zahuštěné písni „Good Morning Good Morning“. Reprise titrulní písně je v jazz-rockovém hávu a nechybí ani stylové sólo sopránky (Sauerborn). Album vrcholí sugestivní oslavou života „A Day In the Life“, v níž samozřejmě nechybí onen račí orchestrální zvuk a´la Stockhausen. Závěr je pak až na úrovni symfonie…