Letos je tomu už 50 let, celé půlstoletí, kdy vyšel majstrštyk Beatles „Sgt.Pepper Lonely Hearts Club Band“, patrně nejvýznamnější rockové album historie. A tak není divu, že se jej pokusili uchopit i jazzoví muzikanti. Samozřejmě existuje nespočet jazzových coververzí písní Beatles, ale takto pojaté kompletní album, a ještě k tomu to nejzásadnější, je prakticky výjimkou. Alespoň o žádném jiném nevím, pochopitelně vyjma jednotlivých písní z této kolekce. Dne 7.července spatřilo světlo hudebního světa CD s všeříkajícím titulem „Saluting Sgt.Pepper“, jež natočil britský klávesák DJANGO BATES, a to za pomoci Frankfurt Radio Big Bandu, kapely Eggs Land By Tigers a Stuarta Halla. Počin vyšel na britském labelu Edition Records. Podotýkám, že tituly tohoto progresivního a směle se rozvíjejícího vydavatelství začaly být zhruba před dvěma měsíci oficiálně distribuovány i u nás – přes Arta Records!
Django Bates (roč.60) je v Británii nesmírně ceněn i jáko skladatel, aranžér a pedagog. V roli instrumentalisty (vedle celé škály klávesových nástrojů ovládá též tenorovou hornu) spolupracoval s Billem Brufordem a jeho Earthworks, Sidsel Endresen, Timem Whiteheadem či Mariusem Nesetem. Jeho nové verze písní seržanta Pepře sice zachovávají původní strukturu a pojetí, ale získaly nové barvy, rytmy a zvuk, aniž by se ale změnila nálada. Což je dobře. Otázkou zůstává, nakolik má smysl takto remixovat (neboť to má blízko k remixům, ačkoli není použit jediný tón z originálu) něco, co je prostě dokonalé. Naštěstí Bates přináší mnohá rytmická a aranžérská ozvláštnění, jež dokáží zdánlivě nemožnou věc: organicky spojit mnohdy psychedelicky zabarvené písně s bigbandovými sazbami a jazz-rockovým spodkem. Písňové jádro tvoří trojlístek z dánské nadžánrové kapely Eggs Land By Tigers, kterou v roce 2009 založil zpěvák, herec a recitátor Martin Ullits Dahl za účelem zhudebnění básní welšského rebela Dylana Thomase. Dahl je na albu v roli sólového zpěváka a jeho výkon je obdivuhodný už jen pro jeho snahu zachovat náladu písní, byť se mu to ne vždy zcela podaří. Rytmické gró pak tvoří jeho spoluhráči Jonas Westergaard (bass) a Peter Bruun (bicí). Další výrazným muzikantským hlasem na albu je britský multiinstrumentalista Stuart Hall (kytary, lap-steel, el.sitár a housle), který s Batesem spolupracuje již bezmála tři desítky let. A pak je tu celý Frankfurt Radio Big Band, v jehož řadách hrají vynikající sólisté jako Tony Lakatos (tenorsax, flétna), Martin Scales (el.kytara) a Heinz-Dieter Sauerborn (sopránsax, klarinet).
Orchestr a rytmika často narušují strukturu písně, někdy ale působí jako takový přílepek, a není to tím pádem úplně to pravé ořechové; příkladem budiž úvodní titulní píseň či hned následující „With A Little Help From My Friend“. Ovšem „Lucy In the Sky With Diamond“ se mi už líbí moc, neboť zachovává onu typickou acidovou rozmáchlost a hutný refrén. V „Getting Better“ znějí lahodné vyhrávky flétny a plnokrevné orchestrální sazby, z nichž se odlepí Lakatosův tenor k výtečnému sólu. „Fixing A Hole“ je doslova nahuštěn aranžérskými finesami, včetně sól el.kytary (Scales) a syntezátoru (Bates). Mistrně podaná je též „She´s Leaving Home“, v níž je kontrapunkt doveden až k dokonalosti. Po kabaretně až šantánově rozverné „Being For the Benefit Of Mr.Kite!“ dosahuje album svého vrcholu – „Within You Without You“ je plný orchestrálních barev, indického frázování a naplno znějícího elektrifikovaného sitáru. „When I´m Sixty Four“ je pojata v moderním neworleánském stylu a ozdobena vynikajícím klarinetovým sólem (Sauerborn). V „Lovely Rita“ zazní ve spodním proudu frázování balkánské dechovky a Bates vystřihne šťavnatý syntezátorový chorus; stejně tak i v orchestrálně a zvířecími zvuky zahuštěné písni „Good Morning Good Morning“. Reprise titrulní písně je v jazz-rockovém hávu a nechybí ani stylové sólo sopránky (Sauerborn). Album vrcholí sugestivní oslavou života „A Day In the Life“, v níž samozřejmě nechybí onen račí orchestrální zvuk a´la Stockhausen. Závěr je pak až na úrovni symfonie…
