Nedávno vydal své eponymní album španělský FEEFIFOFUM QUARTET. Vyšlo na madridském labelu Youkali Music a je cele autorské. Soubor vznikl teprve před rokem, ale tvoří jej čtveřice výtečných a již ostřílených instrumentalistů: kytarista Carlos Murillo, tenorsaxofonista Jordi Ballarín, kontrabasista Carlos Ibáñez a bubeník Miguel Asensio. Kvartet pojmenovali po skladbě „Fee-Fi-Fo-Fum“ ze slavného Shorterova alba „Speak No Evil“ (1965). Nikoli náhodou, neboť hudba španělského souboru je založena na hard-bopu…
Madridský kytarista Carlos Murillo je autorem téměř poloviny hudebního materiálu kvarteta. Má vlastní trio i kvarteto, je členem Harmonía Big Bandu a doprovázel zpěvačku Mayku Edjole ze známé madridské funkové kapely The Sweet Vandals. Jeho eklektická hra čerpá z Pata Martino, Johna Scofielda i Billa Frisella. Katalánský saxofonista Jordi Ballarín je členem mezinárodního kvinteta Out Of The Blue a Murillova kvarteta. Na Konzervatoři v Rotterdamu získal bakalářský titul v oboru jazzový saxofon. Zde spolupracoval např.s Gerardem Presencerem, Nelsonem Fariou a Rickem Margitzou. V jeho hře lze vystopovat linii Ben Webster, Dexter Gordon a Chris Potter. Madridský kontrabasista Carlos Ibáñez patří k nejvlivnějším španělským hráčům a pedagogům. Jeho umění využívali a využívají třeba Uffe Markussen, Perico Sambeat, Joaquín Chacón. Joshua Edelman, Alejandro Pérez a flamenco-jazzová zpěvačka Eva Durán. Jeho hráčskými vzory jsou Ron Carter a Charlie Haden. Valencijský bubeník Miguel Asensio získal zkušenosti v doprovodné kapele argentinské latino-pop-jazzové zpěvačky Popen Vidal a patří mezi Friends saxofonisty Victora Jiméneze. Jeho guru jsou Jack DeJohnette a Tony Williams.
Více než pětašedesátiminutové debutové album této čtveřice pod hlavičkou Feefifofum Quartet obsahuje tucet výrazných kompozic. Všichni výše uvedení jazzoví velikáni se z nich ozývají a je to vskutku příjemný poslech. Ovšem hard-bop je zde ochucen mnohdy šťavnatými groovy a soul-funkovými motivy. To je případ úvodní skladby „El Vuelco“ a maplno to zazní v „Rectilini“. Ovšem ani zde neztrácí kvareto výraznou melodičnost. Ta kraluje samozřejmě v baladičtějších kompozicích, jako „Abrázame“, „9-3-93“ či „Esperando“. Nosnou melodii rozvíjí tenorsax, kontrabasista exceluje ve vyhrávkách i sóle, kytarista výtečně frázuje, čímž udržuje vnitřní pnutí; v sólech pak je značně nabluesovělý, což je dalším obohacením soundu kvarteta. Hutné, přímočaré hard-bopové sazby pak tvoří energií nabité skladby „Progresión“ (s výtečným basovým sólem),
„Muñecota“ (tanečně naladěné a s rockovým závěrem) a „Unstable Moments“ s parádní jízdou tenora a sólem bicích. V „Mind the Gap“ se čtveřice vyřádí v straight-ahead jazzovém ataku, kde kvarteto prostě nekomplikovaně, ale o to více usilovněji uhání vpřed. Záverečnými třemi kompozicemi album skutečně vrcholí. „Falsa Expectativa“ si rozhodně nehraje na falešná očekávání; poctivé, výrazné téma, hutná rytmika, vzrušující sóla tenorsaxu a kytary, celé je to navíc prošpikované latno-americkými tóny. „Lucas“ je zpěvný a postupem času nádherně graduje. „Bekirent“ je pravé finále, téměř s rockovým espritem hlavně díky kytaře…
Doporučuji další, minimálně jeden bezprostředně navazující poslech; debutové album kvarteta Feefifofum vás bude čím dál více bavit!
