Jak už bylo v březnu avizováno, brněnský jazzový orchestr B-SIDE BAND vydal vlastním nákladem bilanční album (CD i LP) pod sice lakonickým, ale všeříkajícím tiulem „10 let“. Tvoří jej z větší části původní živé nahrávky z koncertů, na nichž s bigbandem účinkovali takové osobnosti světového jazzu, jako třeba zpěvák Kurt Elling a vokální soubor New York Voices, doplněné několika studiovými tracky.
Před třemi lety jsem zde recenzoval čistě instrumentální album tohoto špičkového 18-ti členného bandu „Meeting Point“. Novinka je tentokrát víceméně vokální; ze 17 tracků jsou instrumentálky pouze čtyři. Chtělo by se mi připojit částici bohužel, ale to by neodpovídalo hudebním kvalitám kolekce. Jde o jazzovou hudbu přístupnou těm nejširším masám, a to je chvályhodné. Vyprodané (i ty největší) sály hovoří za vše. A díky každému koncertu tohoto tělesa mají možnost většinoví posluchači slyšet také pořádnou bigbandovku. Nehledě k tomu, že i písničky jsou zhusta ozdobeny parádním jazzovým sólem. A s vokálem takového Ellinga se pak mají možnost dotknout samotného vokálního nebe, dalšího levelu toho, čemu se povšechně říká zpěv…
V porci 78 minut hudby je toho i pro náročného jazzofila dost. Desku otevírá slavná goodwinovka „Sing, Sang, Sung“, natočená ve studiu; má to šťávu, bigband šlape ve všech sekcích, sólové chorusy jsou opravdu pikantním kořením (klarinet Pavla Zlámala a trubka Huberta Ratschkera). V následující studiové písni „Intercooler“ z repertoáru Monkey Business nepřekračuje nijak svůj zenit zpěvák Matěj Ruppert, ovšem sólo hostujícího trumpetisty Juraje Bartoše je lahůdkové. Další studiovkou je song „Too Close Comfort“, který proslavila Dianne Reeves; zpěv Terezy Černochové bohužel nedosahuje patřičných kvalit (slyšel jsem ji už zpívat lépe), zato výkon orchestru ano. A pak už se odvíjí šňůra tuctu koncertních nahrávek, jež dokládají onu hráčskou i posluchačskou eufórii. Některé písně bych sice v klidu oželel, jako např. příliš nasládlou „Nevertheless“ (britské vokální trio Puppini Sisters s Vojtěchem Dykem), či dvojici po sobě jdoucích odrhovaček „Old MacDonald“ (americký tradicionál, v podstatě dětská písnička) a původem Kornova „Můj dědeček mě učívával jódlovat“, působící na mne až příliš dechovkovitě, ale proti gustu žádný dišputát. Sice v nich Vojtěch Dyk zpívá bezchybně a s vervou, ale prostě to není můj šálek kávy i čaje…
Naštěstí v drtivé většině jsem si mohl libovat. Obě ukázky spolupráce bigbandu s Kurtem Ellingem považuji za jeden z vrcholů alba. „Nature Boy“ (Nat King Cole) zpívá více instrumentálně, jakoby to hrál Miles Davis; výborným výkonem se zde blýskne pianista Richard Mlynář. Ellingova vokální adaptace Coltraneova „Resolution“ (Love Supreme) je vskutku strhující svým hutným zvukem a mocným frázováním, včetně dechberoucího scatu, umocněného výtečným tenorsaxofonovým sólem Zlámala. Poté se představí slavný New York Voices; ve vokálně-swingující perle „Cloudburst“, kdy ale bigband sází spíše hard-bopové fráze, si opět zasóluje na tenora Zlámal, v „Baby Driver“ (z repertoáru Simona a Garfunkela) si s nimi s chutí zapívá Vojtěch Dyk a vystřihne kytarové sólo Jiří Kalousek. Ve standardu „It Don´t Mean a Thing“ si s Puppini Sisters plnokrevně, s patřičným švihem a frázováním zazpívá opět Dyk a ozdobí altsaxofonovým chorusem Petr Herzán. Dalším (a nejvyšším) vrcholem je pro jazzového fajnšmekra bezesporu „Los Endos Suite“ Philla Collinse – Petr Ptáček se bubenického partu zhostil na výbornou, stejně tak sopránsaxofonového sóla hostující Michal Žáček; prokomponovanou a proměnlivou skladbu uchopil orchestr opravdu plnokrevně, včetně šťavnatého latinsko-amerického espritu. A další dva tracky patří také Michalu Žáčkovi, jehož jemná sopránka zdobí melodické, nadýchané fusion Borise Urbánka „Dejavue“, a pak ve funky téhož autora „Sax With Me“ zní jeho ostrohranná, žízná altka.
Závěr alba tvoří dvě písně Romana Dragouna, jež interpretuje s B-Side Bandem ve studiu. Rockové frázování ve „Frantovi“ (z alba „Stín mý krve“ z roku 1995) orchestr obaluje hustým jazzovým materiálem, jímavá balada „Zdroj“ (pocházející ještě z časů jeho kapely Futurum, kdy velkolepě uzavírala již legendární album „Jedinečná šance“ z roku 1986), zprvu pouze s pianem, graduje společně s jiskřivými žesti. Nádherná coda!
Posluchači mají možnost po celé léto navštívit některý ze společných koncertů B-Side Bandu a Vojtěcha Dyka, a to již počínaje 17.červnem! Podrobnosti o jejich turné naleznete na stránkách vojtechdyktour.cz.
