Baskytarista MICHAEL KRASNY sice žije nyní v New Yorku, kde hraje po boku Laca Décziho, ale tento rodilý Opavák (na Nový rok 1984) prošel i takovými kapelami, jako Šavle Meče, Krucipüsk, Gaia Mesiah; přes deset let pak tvrdil muziku v Quattro Formaggi. Však je mu fusion-jazz nejbližší, což naplno dokazuje jeho první sólové album s výstižným názvem „Doing What I Do“, natočené na jaře loňského roku v jeho domácím studiu v NYC a vydané ve vlastní režii. Stěžejní jsou tu samozřejmě jeho baskytary, ale přispěl též s kytarou, klávesovými nástroji, perkusemi a dokonce zpěvem! Na hutnosti jazzové fúze se významnou měrou podílejí také jeho spoluhráči z Celluly New York, klávesista Jan Aleš a bubeník Vajco Déczi, posílení dalším bubeníkem, Jeremym Gaddiem (Richard Bona, Hiram Bullock).
Osmačtyřicetiminutové album obsahuje z větší části převzaté skladby, ale Krasny se zde prezentuje také jako autor či spoluautor. Hned jeho úvodní flák „Midnight In New York“ dokazuje schopnost sekat funky groovy patřičně ostře, přesto s elegancí, měkce, melodicky. Jeho slapování je pak přímo ukázkové. Aranžérské finesy (třeba s konkrétními zvuky) umocňuje piano, jež hlavně v sólovém partu překlápí celkový zvuk blíže k hard-bopu. Děje se tak i v pohodově lehkonohé fusion kompozici „Shmlak“ a svižných jazzůvkách „First Take“ (tu napsal společně s Alešem) a „New Beginnings“ (s Déczim), šmrncnuté svěžím vokálem jako od Bony.
Vskutku skvostně je uchopená slavná psychedelická soulovka „Papa Was a Rolling Stones“ z repertoáru The Temptations (1972). Navzdory komornímu pojetí zní sytě, přesto specificky zastřeně, s proměnlivou dynamikou a umnou gradací, s výtečným basovým sólem, jež motiv strhujícím způsobem rozvíjí a zároveň zhušťuje.
Krasneho uchopení tohoto hitu se směle vyrovná coververzi Marcuse Millera na albu „Afrodeezia“ z roku 2015, a to neměl k dispozici takový instrumentální arzenál! Bravo! A poté následuje další bonbónek: „Prayer for Marta“; ano, jde o Modlitbu pro Martu (Kubišovou). Zahraná i pomocí flažoletů, posléze svižně, s nasazením, s emocemi. Legrandova „Windmills Of Your Mind“ je tak trochu úlitbou hituchtivé veřejnosti, neboť zde Krasny i zpívá, prý inspirován Stingem. Jenže ten je jako zpěvák stejně excelentní jako basák. Ale přesto lze ocenit Krasneho snahu o vskutku jazzové frázování. Ovšem pak přijde další instrumentální klenot – Wonderova pecka „Higher Ground“, v níž baskytara doslova rozkvete! „Stevie Wonder je v New Yorku naprostej základ. To prostě musíš znát úplně celý,“ řekl v jednom rozhovoru Krasny. „Covery jsou základ. Pokud si tím člověk neprojde, neumí hrát!“ A tak po Wootenově virtuózní miniatuře „W0010 Jam“ zakončí své album adaptací nádherné Wonderovy písně „Isn´t She Lovely“, a to po vzoru baskytarového génia Victora Wootena. Sólový part úchvatně rozvíjí melodii, aniž by se ztratila původní chuť oslavy otcovství…
Krasny to, co dělá, dělá dobře! Natočil vynikající album, které můžete celé okusit zde.