Jak už bylo avizováno, MILLI JANATKOVÁ se svým KVARTETEM vydala druhé album. Zove se „Mým kořenům/To My Roots“ a vydala si jej ve vlastní režii; ovšem díky Supraphonu je k mání v každém dobrém obchodě s hudbou.
Kolekce jedenácti nových písní na CD byla sestavena především z písní zpěvaččiny pratety, spisovatelky a skladatelky Věry Polenové Kistler. Ta žila ve Volyni na Šumavě, po osvobození města v roce 1945 se zamilovala do amerického vojáka a po dvou letech se provdala do Spojených států. Zde vystudovala hudební vědu a skladbu, malovala, publikovala povídky a vyučovala hudbu. Janatková ve spolupráci s Městským muzeem ve Volyni postupně odhalovala fascinující životní příběh této ženy, aby odkryla své vlastní kořeny. Tvůrčí kořeny. A také kořeny svého hudebního talentu. Za podpory Státního fondu kultury ČR a sdružení Unijazz pak stvořila pozoruhodné album, jež zdobí již obal s její křehkou krajinomalbou; ovšem hlavní je zde hudební obsah, a ten je skvostný! Však se na něm podílejí výteční muzikanti: jazzový pianista a aranžér Marek Novotný, kontrabasista Petr Tichý a bubeník Tomáš Vokurka. A také trojice výrazných hostů, o nichž se zmíním jmenovitě, až přijde jejich čas…
Kromě dvou lidových písní (a v té poslední je také motiv z měsíčkové árie z Dvořákovy „Rusalky“), jež jsou zpívány česky, na albu najdeme autorské písně Věry P.Kistler. Některé s vlastními anglickými texty, jiné zhudebňující poezii. Na albu Janatkové jde o písničkářství na pomezí klasiky a jazzu, jež sází více na emoce v proměnlivé dynamice, jedinečných aranžérských nápadech (Marek Novotný opět prokázal, že je až renesančním hudebním tvůrcem) a celkové propracovanosti, než na melodické chytlavosti. Každá z písní přináší nějaké překvapení, které potěší nejen jazzového fajnšmekra. Například ve zhudebněné básni amerického básníka Roberta Frosta „U lesa večer, když padal sníh“ emoce především ve vokálních partech doslova bobtnají, v další písni s Frostovými verši „Jihozápadnímu větru“ hostuje se svou flétnou Robert Fischmann, aby umocnil strhující lyricko-dramatickou, bezmála kabaretní podobu. Prvky až weillovského kabaretu se objevují ve dvou písních tzv.“Rilke Trilogy“, tj. zhudebněných básních Rilkeho – „Večer“ je příležitostí pro lyrickou sopránku Michala Wróblewského, v „Modré hortensii“ je saxofonové sólo více naléhavé; „Osamělá“ je pak výrazně jazzová, hlavně díky klavírnímu sólu a vyhrávkám. Třetí z hostujících instrumentalistů, Vojtěch Nýdl, pak exceluje v basklarinetovém partu a klarinetovém sólu v křehké baladě „Zimní ukolébavka“. Jazzově lahůdkové je kontrabasové sólo v „Kam dosáhnu svou písní, nebe“, což je zhudebněná poezie americké básnířky Leonory Speyer.
A pak jsou tu tři mistrná dílka a´capella, v nichž exceluje zpěvačka nejen díky zmnoženému vokálu, který je umně poskládán v bohatou paletu barev, ale hlavně hlubokým ponorem do lidské emocionality, a to s naléhavou narativností. Lidovka „Má zlatá matička“ představuje vůbec absolutní vrchol alba (podle mého názoru), neboť něco tak neokázalého a lidsky opravdového je v našich luzích a hájích slyšet poskrovnu. „Mateřské kouzlo“ je vskutku oslavou čistého ženství. A závěrečný track „Lásko, měsíčku“ je nápaditou fúzí lidové písně („Lásko, bože, lásko“) a operní árie („Měsíčku na nebi hlubokém“ z Rusalky), a to s autorským přispěním samotné zpěvačky, takže vznikla osobitá oslava zpěvu, lidského hlasu, jako nositele citů a pomocníka srdce.
A těm, kdo si obstarají toto krásné CD, Milli Janatková vzkazuje: „Jen ještě malou informaci. K CD se váže malá interaktivní hra s posluchači. I přes mnohé korektury se ale vloudily dvě chyby. Kdo je najde, osobně je ráda opravím a pošlu emailem milličkost jako dárek.“
A právě byl zveřejněn první klip z alba, a výtečný: