Nedávno vydala v pořadí již čtvrté album pod svým jménem polská zpěvačka ANNA GADT. Vyšlo tentokrát na slovenské značce Hevhetia a zove se nejazzově – „Renaissance“. Sice se liší od předchozích nahrávek, jak už titul napovídá, ale přesto jde o jazz, a to navýsost současný, byť propojuje improvizaci netradičně sestaveného jazzového tria s tradiční polskou renesanční hudbou!
Anna Gadt studovala zprvu klasickou hudbu a dodnes miluje J.S.Bacha. V 16 ale objevila jazz, a tak nakonec absolvovala studia na Jazzovém institutu Hudební akademie v Katovicích, kde nyní také vyučuje. Kariéru mezinárodně uznávané jazzové zpěvačky jí odstartovalo vítězství v soutěži Jazz Struggle a následná spolupráce s britskou kapelou Brand New Heavies (2005). První samostatné album jí vyšlo v roce 2008. Zpívá s vlastním kvartetem, často vystupuje také s RGG Triem. Z tohoto tria, jež se pohybuje na polské scéně od roku 2001 a před čtyřmi lety prorazilo i mezinárodně díky albu „Szymanowski“, zpracovávajícímu klavírní skladby zakladatele polské moderní vážné hudby Karola Szymanowského, pochází bubeník Krzysztof Gradziuk. Na albu „Renaissance“ vedle vokálu exceluje právě on. Ostatně i třetí protagonista novinky Anny Gadt dokazuje, že je výjimečně kreativním instrumentalistou, a navíc jeho nástroj, akordeon, je spíše z hájemství soudobé vážné a elektroakustické hudby – Zbigniew Chojnacki je mimochodem členem experimentálního dua Backspace, ovšem v roce 2013 absolvoval ve Francii mistrovské kurzy u Richarda Galliana. První ochutnávka vypovídá dostatečně o tom, co může posluchač od alba „Renaissance“ očekávat (na CD je tato skladba pod názvem „Psalm 137):
Všechny aranže a dekonstrukce renesančních kousků má na svědomí zpěvačka (na albu je jich osm). Navíc je autorkou dvojice kompozičně komplikovanějších skladeb „Thanks God“, jež oscilují mezi soudobkou a free-jazzem, a též vokální jemnůstky „Silva Rerum“. (V bookletu je ale uvedena chybně stopáž, stejně tak u předchozího tracku.) Kolekci doplňují tři miniatury „Improvisation“, které jsou výsledkem, jak patrno, volné improvizace všech tří aktérů. Přesto, nebo právě proto, celé album drží pohromadě, a jeho sevřenost posluchače nenechá vydechnout. A to jde o 56 minut čistého času! Celá kolekce je totiž založena na novém uchopení renesančního hudebního materiálu, a je zcela jedno, zda jde o autorský vklad muzikantů, či zpracování autentických liturgických zpěvů či světských skladeb ze 16.století (Mikolaj z Krakowa, Mikolaj Gomólka, Waclav z Szamotul, Jan z Lublina). Všechny se vyznačují pokorou, ponorem a lyrikou na straně jedné, na té druhé vypjatými emocemi, až vášní, a narativní dramatičností. Trio dokáže pozvolna, ale o to hustěji a intenzivněji gradovat každou skladbu, přičemž bicí bývají rozvolněnější i nervnější, tím pádem často v kontrastu se zpěvem a experimentálně pojatým vokálem, a akordeon čerpá z postupů i rozšířené tonality soudobé vážné hudby, včetně minimalistických patternů či ambientních dronů. Dvakrát Chojnacki využije dokonce elektroniku, jako třeba v nejdelší kompozici alba „Taniec“ (9:45).
Takových jazzových alb není mnoho a zatím se rodila spíše ve Skandinávii. Avšak tento polský příspěvek patří k těm nejlepším! Jen škoda oné chyby ve stopážích tracků v bookletu, protože i ten by jinak zasloužil stoprocentní hodnocení…
