Ve věku 76 let zemřel v neděli 12.února jazzový zpěvák AL JARREAU. Na hudební scéně působil od roku 1968 a natočil dvacítku alb. Již za debutové album („We Got By“ z roku 1975) obdržel první ze sedmi cen Grammy. Sedmdesátá léta byla vůbec nesmírně úspěšná, a také nejjazzovější. Následující alba „Glow“ a „Look to the Rainbow“ se taktéž stala Nejlepšími jazzovými vokálními alby! Čeští jazzofilé mají jistě doma supraphonské vydání živého dvojalba „Look to the Rainbow“, jež vzniklo na jeho evropském turné v roce 1977, bohužel okleštěného (jak měl Supraphon ve zvyku) pouze na jedno LP (1980). Ale i tak byl tento zpěvák pro mne přímo zjevením; zvláště, když Bobby McFerrin měl ještě dva roky do natočení své první desky…
Al Jarreau byl jediný zpěvák, který získal Grammy v různých žánrech (jazz, soul, r´n´b). Spolupracoval s Chickem Coreou, Milesem Davisem, Christianem McBridem, Larrym Goldingsem, Georgem Bensonem, Vincem Mendozou a dalšími mistry. V osmdesátých letech se proslavil také díky ústřední melodii „Moonlighting“ v kriminálním seriálu Měsíční svit…
Tím více mne zarazil hlas lidu na Novinkách.cz. V komentářích na nekrolog se objevily komentáře jako např. Neznám, ale kdyby byl Trump prezidentem už dřív, nikdy by v USA nebyl, nebo reakce na ty, kteří zpěváka znali a chválili: Tak si vemte ty černý aroganty domů…Zajímavá je ta jejich suverenita v krvi… Nějak mi také nejde na rozum, proč se nutně musí nějaký kulturní negramot vůbec k úmrtí jakéhokoliv umělce vyjadřovat ve stylu: Neznám, takže nezájem. Tahle muzika se stejně nedá poslouchat. Tisíckrát jsem se nabádal, abych zde do komentářů nelezl. Ale lidská (zvláště čecháčkovská) blbost je vlastně fascinující, protože bezmezná, a ty meze se vytrvale posouvají. A také s velkou dávkou naivity hledám i pozitivní reakce; bohužel je jich čím dál méně… Už jsem si ho pustil, a další stahuji. Nádhera. Poněkud mi unikl, měl jsem v paměti spíš jeho jméno. Moje škoda, že to doháním až teď.