Label Hevhetia vydal neobyčejnou knihu neobyčejného hudebního tvůrce s neobyčejnými remixy na přiloženém CD – kniha se jmenuje lakonicky „Zápisky I.“ (ovšem podtitul je již hutnější: Alchýmia úspěchu a prehry), autorem je slovenský kytarista a zvukový experimentátor DAVID KOLLAR a součástí knihy je též album „R.M.X 2016“. Obsahuje především zremixované skladby z Kollarova sólového alba „The Son“ z roku 2013, jež v zahraničí způsobilo přímo senzaci, zatímco první recenze na Slovensku mu přidělila jednu hvězdičku z pěti možných. Autorem remixů je další z pozoruhodných slovenských hudebníků, Tomas Mutina…
„Zápisky I. je výběr z deníků, které si píšu od roku 2005,“ komentuje vznik knihy David Kollar. „Na začátku byla moje potřeba zaznamenat momentální pocity, zkušenosti a zážitky, postupně se z toho stal návyk. Deníky mi slouží jako zrcadlo, pohled do mého nitra, do mého okolí, šance jak získat sebereflexi, posouvat se dále a nedělat ty samé chyby. Mám v životě obrovské štěstí. Jsem obklopený lidmi, kteří mne mají rádi, a vždy mne podpoří, když zaváhám. Navzájem se inspirujeme, i když si to někdy ani neuvědomujeme…“
V knize Davida Kollara figuruje celá plejáda umělců, kteří hýbou světem nonkonformní hudby; s těmi všemi hrál: bubeník Gergö Borlai, basák Gergö Baranyi, Lenka Dusilová, kytarista Eivind Aarset, tanečnice Andrea Ladanyi, bubeník Simone Cavina, trumpetista Paolo Raineiri, australský basák Colin Edwin, americký bubeník Pat Mastelotto, taneční soubor SpitFire Company atd. Ostatně čtenáři JazzPortu Kollara znají dobře, neboť to on stojí za dvěma mezinárodními soubory, jež v loňském roce vydaly pozoruhodné debuty – KoMaRa a The Blessed Beat. Doyen hudební publicistiky Z.K.Slabý v předmluvě k „Zápiskům I.“ píše:
„Považuju toto knižní ohlédnutí za předěl v dosavadní umělecké dráze Davida Kollara. Minulé pochyby a nejistoty jsou zřejmě překonány. Současné úspěchy jsou potvrzeny. Další rozlet je už jen v jeho režii…“
Jde skutečně o obdivuhodný vydavatelský počin; zvláště v dávno odeznělé éře hudebních cestopisů a současné inflaci grafomanských blogů na netu (jak se vyjádřil vydavatel), a tudíž i značně rizikový. Kniha je už samotnou vizáží netradičně vypravená, vyrobená pouze z recyklovaného papíru; evokuje téměř bibliofilské vydání. Kollar v ní zaznamenává každý detail, který mu připadá důležitý, a nutno dodat, že čtenář se s ním okamžitě ztotožňuje a přistupuje k němu jako k zásadnímu poznání, jež mu otevírá oči. Hudba je opravdu víc než jen poslouchání. Skrývá se za ní celý život, každá vteřina. Nesmírně niterné jsou Kollarovy zápisky z časů, kdy byl vážně nemocný jeho syn; tehdy vznikalo jeho přelomové album „The Son“ – „Pomýšlím na sólové album. Téma bude syn, který je po druhé operaci. Je to bolestivé a zoufalé období.“ (zápis z 1.2.2013). Na straně 72 zaznamenává tzv.Tour pravidla: 1.Nepij příliš hodně alkoholu, zítřejší den je totiž velmi důležitý, 2.Čerstvý a vyspalý mozek přeje dobrým nápadům a myšlenkám, 3.Pěkně připravený „merch table“ (stolek na CD a trička) během tour může pokrýt 100% cestovních nákladů, 4.Jestliže se cítíš kvůli něčemu zle, klidně se svěř. Co se děje v autě, zůstává v autě, 5.Na zvukovkách džemujme, jak se dá, a přitom nahrávejme, dobrý nápad může přijít kdykoli, 6.Volný den? Můžeme v hotelu rozdělat nový materiál, 7.Když auto zastaví, stále je co vyhodit do koše, 8.S lidmi po koncertě mluvíme, neutíkáme zadním vchodem, 9.Pamatuj si jméno zvukaře a oslovuj ho jménem… V knize se také dočkáme jedinečných pohledů do zákulisí tvůrčího procesu a událostí kolem koncertů, studiové práce a interpretačních kurzů. Jako třeba účast Kollara na sedmidenním kurzu kytaristy Roberta Frippa (King Crimson) v Caorle v Benátkách. Vydržel tam dva dny, neboť se více meditovalo, než hrálo…
„Zápisky I.“ jsou uvozeny výrokem filmového režiséra Andreje Tarkovského, kterého Kollar obdivuje: Kniha, čtená tisícovkou různých lidí, je jako tisíc různých knih. Doufejme, že to bude platit právě pro tuto knihu. Příslovečnou třešničkou na dortu je přiložené CD „R.M.X 2016“, jež obsahuje půlhodinu Tomasem Mutinou zremixované Kollarovy hudby – čtyři písně vyňaté z alba „The Son“ a po jedné z projektů KoMaRa („Dirty Smelly“) a The Blessed Beat („The Best Fuck I Ever Had“). Kollar je nepovažuje ani za remixy, natolik jim Mutina dodal nový rozměr. Navíc byl použit hlas Kollarovy dcery, který byl nahrán před třemi lety v čase vzniku původního „The Son“. Prozpěvuje si s dětskou roztomilostí „sedí mucha na stene/na stene, na stene/Sedí mucha na stene,/sedí a spí…“. V úvodním tracku je to ještě nevinné, hravé, ale v závěru („Sister Singing“) je popěvek rozsekán, rozdrcen až s hororovou účinností…
Ostatně, posuďte sami: