Dvě nejvýraznější postavy slovenské alternativní scény, JÁN BOLESLAV KLADIVO a TJ VJUGA (což je literárně-zvukový pseudonym Jula Fujaka, o kterém jsme již několikrát psali – naposledy zde), se sešli na novém počinu vydavatelství Hevhetia. Na jeho sublabelu Hev-Het Tune, zaměřeném na písňovou tvorbu, world-music a alternativu, vyšlo jejich společné album „Klesajúce klenby“.
Na tomto elektroakustickém albu, rozkročeném mezi sound-artem, volnou improvizací a experimentální elektronickou hudbou, se prolínají ve funkčně vystavěných útvarech digitálně elektronické a akusticky nástrojové plástve, a vytvářejí tak působivě ambientní zvukové plochy, do nichž se v různé intenzitě zařezávají nehudební zvuky naturálního a industriálního původu, včetně netradičně uchopených nástrojů. Oba muzikanti ovládají kromě elektroniky také kytary, klavír, baskytaru; Kladivo navíc použije svůj hlas, hraje na syntezátor a bicí, TJ Vjuga alias Fujak ovládá zvukové objekty a procesor.
Album otevírá kompozice „Klenby“, která se poněkud vymyká z celkového rázu. Cosi jako quasi-středověký popěvek, zahlcený dynamicky proměnlivými ambientními vlnami, se střídá s hlukem, varhanním spodním proudem, hlasy, děsivými zvuky; to vše je zabarveno až psychedelicky. V následujících dvou skladbách je využit výrazně klavír – „Edinburg“ je fúzí elektroakustického magmatu se zvukem akustického piana, ústící do do závěrečného ambientního dronu, zatímco „Elektráreň“ je sycena zvuky preparovaného klavíru, včetně jeho samotných strun, které jsou špiněny elektronickými ruchy. Akustické piano zjemňuje také industriální a elektronickou změť v tracku „Parrhésia“, preparované pak přijde ke slovu v následujícím, aleatorně rozvolněném kusu „Pištoĺník“. Též kytary zaujímají významné zvukotvorné místo – „Strom“ využívá elektrické i akustické, přidá se i baskytara a bicí, „Oblaky“ jsou plné zvuků preparované kytary a „Brod“ je změtí škrkání, drnkání, brblání, křesání, škrábání a dalších roztodivností, docílených netradičními způsoby hry na strunný nástroj; celé to kypí, zurčí, občas se vyloupne čistý tón či celá drúza tónů, dokonce torzo motivu. Další polohou na tomto neobyčejně dobrodružném albu jsou dvě „Episteme“; zatímco první je celá průzračně elektroakustická, navíc s vlivy musique concréte, druhá (jako poslední track na albu) je jakýmsi hustým elektroakustickým bahnem, z něhož se nakonec zrodí lidský hlas…
