Devět měsíců po Keithu Emersonovi odešel do muzikantského nebe jeho kolega, kytarista, baskytarista, zpěvák a autor textů GREG LAKE. Po dlouhém boji s rakovinou zemřel 8.prosince v 69 letech.
Byl zprvu členem kapely King Crimson, s níž natočil první dvě desky, vpravdě nesmrtelné: „In Court Of the Crimson King“ (1969) a „In the Wake Of Poseidon“ (1970). Marně jsem je sháněl celé roky, chodil na tzv.černé burzy, ale vždycky jsem utřel nos. Až jednou; už už jsem ji mohl mít, ale vlítli tam esenbáci se psy, těm sundali náhubky, a už nebyl čas na nic. Ve zlomku vteřiny jsem spatřil, jak jeden uniformovaný mocipán šlape po té desce s rozšklebeným Schizoid Manem, který namaloval původně počítačový programátor Barry Godber. Mimochodem, měsíc po vydání alba zemřel na infarkt; bylo mu pouhých 24 let… S druhým elpíčkem jsem měl už více štěstí; objevil jsem ho v jednom antikvariátě, byly dva roky po revoluci. Lidi se zbavovali vinylů, tehdy začala u nás totální nadvláda cédéček, a tak došlo i na takový skvost. Naráz jsem se ocitl v ráji. Když jsem pak zevrubně prohlížel obal s tou úžasnou malbou Tamma De Jongha s názvem 12 tváří lidstva, všiml jsem, že je do něj vryto nějaké psané slovo. Stálo tam: Panebože!
httpv://www.youtube.com/watch?v=lrsW–Sh7YE
V roce 1970 Greg Lake spoluzaložil ono slavné supertrio Emerson, Lake & Palmer. Byl v něm osvěžujícím písničkářským elementem, neboť vyvažoval náročné art-rockové instrumentálky, mnohdy adaptace děl klasické hudby, jímavými, folkově laděnými písněmi, jež se dokázaly dostat pod kůži a do srdce. První takovou, která mne doslova omámila, byl song „Lucky Man“, druhá, jež ji dokonce překonala, pak „C´est La Vie“. A nemluvím o Gottovi, panebože!
A protože je nyní adventní čas a blíží se Vánoce, zastavte se na chvíli a poslechněte si Lakeův příspěvek svátku klidu a míru, který napsal v roce 1975, kdy to zkusil se sólovou kariérou. Jde o záznam z kostela již z mnohem pozdější doby; povšimněte si, kdo tam s ním hraje. Tihle pánové to mysleli vážně s těmi svátky…