S Monkem nejen o půlnoci...
zvuk90%
obal90%
hudba80%
87%Průměrné skóre

Na labelu Hevhetia vyšlo nedávno album, které je zároveň důstojnou poctou velikánovi jazzového piana Theloniu Monkovi. Zove se příhodně „Monk´s Midnight“ a natočilo jej mezinárodní kvarteto DAMIECKA/BERTAZZÓ-HART/UROWSKI/ALLEN.

Soubor sestavila polská pianistka a zpěvačka Ilona Damiecka, absolventka Hudební akademie v Katovicích. Působila v souborech domácích hvězd (např.Muniaka či Wojtasika) a předtím natočila již dvě desky – debut „Hurry“ (2009) a v roce 2011 CD+DVD s Helgou Plankensteiner a právě italskou kytaristkou a vokalistkou Francescou Bertazzó-Hart. Ta několik let působila v New Yorku, kde spolupracovala třeba s Wyntonem Marsalisem; posléze se stala přední jazzovou kytaristkou na italské scéně. Polský kontrabasista Pawel Urowski vystudoval Hudební akademii ve Vratislavi a navzdory svému mládí se podílel již na 11 albech! Přímo ze Spojených států přišel nedávno do Polska bubeník Eric Allen, ostřílený hraním s takovými veličinami, jako Wallace Rooney, Abbey Lincoln, Charlie Haden a Carla Bley…

Album představuje reprezentativní kolekci deseti Monkových kompozic, jež se už za života tohoto klavírního génia staly standardy. Čtveřice aktérů se nesnažila o nějaké novoty, skladby nijak zvlášť nepředělávali, neinovavali; v případě každé původní Monkovy kompozice se dá hovořit o naprosto dokonalém a jedinečném útvaru. Přesto nejde o pouhý odvar. Damiecka a Bertazzó-Hart vycházely většinou z vokálních adaptací nepřekonatelného Jona Hendrickse, Monkova spolupracovníka, kterému je mimochodem již 95 let (přežil Monka o 34 let) a stále koncertuje! A též z přepisů vokální ekvilibristiky zpěvačky Abbey Lincoln. Obě zpěvačky se v každé písni střídají, přičemž vokál Damiecké je přece jenom využit více, instrumentální sóla jsou zhruba napůl. Považuji to za dobrý tah, neboť Monkova náročná hudba tak neztrácí šťávu a obě protagonistky dech…

Kvarteto ale přece jenom občas sáhlo po drobných aranžérských novotách, jež lze kvitovat s maximálním uspokojením. To je příklad slavné bebopovky „Epistrophy“, jejíž úvod je perkusivně tepavý a rytmický podklad posléze hutný, tak trochu do latiny. Nádherná balada „Round Midnight“ se spokojí kromě zpěvu jen s kytarou, již pak vystřídá piano. „Monk´s Dream“ je navzdory proměnlivě houstnoucím frázím parádně gradována výbušnou rytmikou a střídavými sóly. A závěrečnou perlou „Straight No Chaser“ album skutečně vrcholí; hbitou bopovku ozvláštňují sólové chorusy, vycházející z blues…

Ukázky a možnost získání alba „Monk´s Midnight“ např. zde.

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..