Jedinečný domácí jazzový bigband CONCEPT ART ORCHESTRA z Brna, kde svým koncertem z děl současných českých skladatelů uzavřel 9.ročník Moravia Music Festu, zavítal 1.prosince do stánku nonkonformní kultury v Pardubicích, Divadla29. Orchestr zde ještě nevystoupil ze žhavým vánočním programem (a s hosty Martou Kloučkovou, Danem Bártou a Alfredem Strejčkem); jeho premiéra se odehraje až 12.prosince v pražské La Fabrice (20.00) a 14.12. v Klášteře Broumov – multifunkčním sále Dřevník (19.00). Ovšem tím spíše zvedal posluchače ze sedadel, neboť zaznělo sedm skladeb českých skladatelů, vesměs členů orchestru, včetně dvou kompozic z loňského alba „Prague Six“, oceněného Andělem jako Jazzové album roku.
Concept Art Orchestra pod taktovkou Štěpánky Balcarové podal na prknech Divadla29 vynikající výkon! Hrál s chutí, s plným nasazením, s odpichem, s výtečnými, vpravdě odvazovými sóly, přičemž zaplněnému hledišti muselo být jasné, že vidí a slyší náš současný nejlepší moderní bigband, potažmo výkvět jazzových instrumentalistů mladší generace.
Hned úvodní Balcarové skladba „Trawa zielona“ vyvěrá např.ze šťavnatého free-jazzu a dosahuje hutného zvuku a´la Don Ellis, včetně vskutku svobodytvorného sólového partu trumpetisty Jana Přibila. Poté následovala mnohovrstevnatá kompozice Martina Brunnera ml. „Sparkle“, v níž se jednotlivé sekce střídaly a propojovaly či vrstvily na sebe; ozvalo se dokonce několik taktů s kvartetem klarinetů a posléze trombónů; sopránsaxofonové sólo Davida Fárka pak bylo onou příslovečnou třešinkou na velkokapelovém dortu.
Balada Víta Křišťana „Flown Away“ byla záležitostí především proměnlivého sólového partu Marcela Bárty s tenorsaxofonem, který se ho zhostil s bravurou. Štěpánka Balcarová vyměnila svou taktovku během skladby „Klišé“ za trubku, jíž ozdobila tuto tradičněji znějící kompozici Luboše Soukupa; tady Concept Art Orchestra dokázal, že umí zahrát také (byť samozřejmě moderně pojatý) swing, a to pěkně od podlahy. A nejen swing; pozorný posluchač jistě zaznamenal ozvěny např. neworleánského jazzu, west-coast, cool-jazzu a bebopu. Se svižnými chorusy se přidali též trombonista Štěpán Janoušek a na skutečně střelhbitou sopránku Petr Kalfus; smekám též před rytmikou – pianista Vít Křišťan, bubeník Kamil Slezák a mingusovsky vybavený kontrabasista Jiří Slavík byli skutečně oporou, bez níž by ansámbl tak oslnivě hrát nedokázal!
Trombonista Jan Jirucha posléze exceloval ve vlastní mistrné kompozici „Tribute To Gil Evans“; z rytmických zlomů a sekaných sazeb nejprve vytanul trumpetový part Oskara Töröka a pak už převzal vládu (a to doslova) Jirucha. Jeho zběsilé sólo bylo dechberoucí, dokonce si zahrál v duetu s mladším kolegou Richardem Šandou; ten se jeví být velmi nadějným!
Lahodným osvěžením pak byla šansonově laděná píseň „Napajedlo“, kterou Jirucha složil na text básníka Davida Růžičky; sugestivní slova, civilně zpívaná Janouškem, ozdobil jímavým flétnovým sólem Fárek. Závěrečná skladba „Undefined“ Tomáše Sýkory byla definována nádherným tenorsaxofonovým chorusem Luboše Soukupa; poté ji orchestr vygradoval v bezmála minimalistických, výrazně repetetivních sazbách, podpořených druhým, a to pořádně vypjatým hlasem žesťů. Tuhle pasáž ještě Concept Art Orchestra zahrál znovu jako bouřlivě vynucený přídavek…
A teď už vzhůru do vánočního rozjímání!
(autor fotoreportu: Vladimír Sabo)