Dvakrát angažovaný indie-pop-folk z Indies
zvuk95%
obal100%
hudba50%
82%Průměrné skóre

Dvě alba českým kapelám, jež plují na nynější vlně indie-folkové hudby s popovými ambicemi, vydal brněnský label Indies: „Scarecrow“ kapely The Fellas na Indies MG a „Migrant Songs“ The Odd Gifts díky Indies Scope.

Obě alba jsou perfektně nahraná, je na nich spousta písní, které se dotýkají většinou závažných, vpravdě angažovaných témat, a jsou světová, neboť obě připomenou kdeco známého z anglo-americké folk-rockové scény uplynulých 50 let, a zpívaná jsou navíc v angličtině. Jenže to je jejich mínus. Alespoň v očích posluchače, který se nespokojí pouze s příjemně strávenou (skoro) hodinou. V případě „Migrant Songs“ mne to mrzí dvojnásob. Ale popořádku…

CD „Scarecrow“ (neboli Strašák) je druhým regulérním autorským albem THE FELLAS. Kapela vznikla v roce 2008 v Karlových Varech pod názvem Goodfellas; o tři roky později byla díky eponymnímu debutovému albu vyhlášena Objevem roku. Poté se stala populární třeba ve Velké Británii a prorazila i do Spojených států, především Kalifornie. Ostatně producentem jejich nového alba se stala taková veličina, jako Danny Saber, který spolupracoval třeba s Rolling Stones, U2 či scarecrow-album-front-coverDavidem Bowiem! Jenže v tom bych viděl ono podstatné úskalí. Samozřejmě, ovšem, třináct písniček je chytlavých, zvonivě akustických, osolených příjemně elektrickou kytarou, ale každá něco nebo někoho připomíná. To, co by tuto písničkovou kolekci odlišilo, mohly být texty. Autor všech písní, Jonny Anděl, v nich reflektuje téma smrti a strachu z ní, který prožil na vlastní kůži. Zahraniční konzument už takových písní od 60.let slyšel nespočet; český a moravský posluchač většinou rezignuje na text v angličtině, neboť lapání po významu zpívaného ho odvádí od příjemně znějící muziky. Jenže pak už zbývá jen to, a nic víc; album odezní a nic po něm nezůstane. To příjemno odplyne pak velmi rychle a našinec se poohlédne po něčem jiném. Vím, že větší části posluchačů to vlastně ani nevadí, ale mně tedy určitě. A nepůvodnost se v tomto případě nedá přehlédnout. A ani omluvit; Saber nesaber… A že v písni „From Prison To Jail“ hostuje se svým plnokrevným vokálem Tonya Graves? Jenže – slyšíte tam „Hey Jude“? Na Beatles ostatně narazíte i jinde, třeba v titulní písni či v „We Should Care“. Nepřekvapí ani „přítomnost“ Bowieho v tracku „Mojo“, U2 v „Now“ a v bonusu „Turtles“ hostující Markéta Irglová jakoby teskní po Glenu Hansardovi. A tak bychom mohli pokračovat track po tracku. Ale naštěstí mateřština přece jenom zazní, byť je to ve skryté countryovce „mimo záznam“… „Někdo rozsypal popel po hlavách…“ Náznak sebekritiky?

Nejzdařilejší položkou alba je obal, vyrobený z ekologických materiálů a s minimalistickým výtvarným projevem malířky Lenky Řemínkové…

O něco lépe dopadlo debutové album THE ODD GIFTS „Migrant Songs“, projekt zakládajícího člena kapely Eggnoise Ondřeje Galušky. Vzniklo v české produkci, což se v tomto případě projevilo jako výhoda. Čtrnáct písní je po hudební stránce originálnějších než v předchozím cover-migrant-songspřípadě. Může za to i celá plejáda hostujících muzikantů a vokalistů, a to z řad cizinců žijících v Česku, což koresponduje s tématem alba, migrantskou krizí. A to v širších souvislostech (odebírání novorozeňat matkám v porodnicích, Dvořák v Americe, stárnutí apod.). Základy alba natočila v podstatě kapela Eggnoise; vedle autora všech písní Galušky tedy Jaryn Janek, Michael Nosek a Jan Mizler. Na folk-rockových základech pak vyroste tu afro-pop, onde bigbeat, dokonce gotický rock či soft-rock a´la Paul Simon. Občas se ozve dechová sekce, v níž je třeba jazzman Petr Kalfus. Vedle dalších ryze tuzemských hostů (Marek Doubrava, Vojtěch Procházka, Ondřej Slavík, Marie Puttnerová) pestrost alba zaručují především Justin Lavash, James Harries, Alasdair Bouch, Bijou Camara a Moustapha Faye. Dokonce uslyšíte i nasamplované berlínské symfoniky! Jenže ouha… Galuška se nijak netají tím, že chce albem s výmluvným názvem „Migrant Songs“ burcovat lidi k solidaritě k válečným i ekonomickým imigrantům. Ale proč anglicky? Západ s tím nemá až takový humánní problém jako my, obyvatelé země, kam imigranti ani nechtějí, ale nejvíce jsme tady vyděšení a různými fašizoidními populisty zmanipulovaní! A pojďme ještě hlouběji do tohoto třeskutého problému dneška. Ti, co u nás anglicky umí dobře, patří spíše mezi tzv. sluníčkáře či intelektuály (nebo jak všechny ty aktuální nadávky mas znějí), a ti nepotřebují takové písně. Ale kdo je potřebuje jako sůl, je právě ta nevybíravě křičící a nadávající většina, jež neumí ani pořádně česky (stačí si přečíst internetové diskuse na sociálních sítích či na novinkách.cz apod.), natož pak anglicky! Takže Galuška, respektive The Odd Gifts zpívají angažované písně o potřebě empatie, solidarity, humánnosti k oněm ubožákům ze Sýrie, Afghánistánu atd., ale jejich snaha se tak míjí účinkem. Zbývají jen příjemně znějící písničky, které si našinec poslechne, když při tom bude třeba chatovat nebo se bavit s přáteli u vína a chipsů. Jedním uchem dovnitř, druhým ven…

Takže stejně jako u předchozího alba, nejlepší položkou je opět obal; v tomto případě především cover s výřezem fotografie, již pořídil Antonio Cossa na řeckém ostrově Lesbos. Zachycuje potopenou loď, která svým odstínem připomíná přelud či andělské plavidlo. Jak krutě příznačné!

Obě alba pak společně i hodnotím; výsledné ocenění je pro každé zvlášť odpovídající…

3 komentáře

  1. Ondřej Galuška

    Jane, díky za recenzi! Vaše výtka je jistě na místě. Ale album tematizující současné problémy nemusí být nutně angažované ve smyslu přemlouvání oponentů. Je to vyjádření osobních pocitů a jako takové psané mně nejpříjemnějším výrazovým prostředkem. Je pravda, že kdybych si vybíral, možná by to byla nakonec čeština. Ale takhle to přišlo. S uctivým pozdravem, Ondra Galuška

    Odpovědět
    • Jan Hocek

      Vážený Ondřeji, díky za reakci. Také jsem nemyslel angažovanost jako přemlouvání, a to jakékoli a kohokoli. Jen si myslím, že je to škoda. Protože v hudbě jsou i ty osobní pocity přenosné, jak něco podobného vyjádřil režisér Tarkovskij, který se o totéž snažil ve svých filmech. Kdyby prý uměl psát hudbu, vyjadřoval by se hudbou, a nikoli filmem. Předpokládám, že by jste své osobní pocity jinak nechtěl ventilovat, než z toho důvodu, abyste skrze ně cosi důležitého sdělil. Jinak by to totiž ztrácelo smysl. A já se tedy snažil pochopit něco, co jste neměl ani v úmyslu sdělit… To se pak hluboce omlouvám!

      Odpovědět
      • Ondřej Galuška

        Sdělit jsem asi něco v úmyslu měl, každopádně snahy pochopit si velmi vážím, je to rozhodně lepší (a jiný) přístup než jedním uchem dovnitř a druhým ven u vína a chipsů. Ale jak jsem řekl, Vaši výtku přijímám jako relevantní a je to něco, co i mně dělalo starosti. Dal jsem proto i do bookletu pracovní překlady textů, ale to je zase spíš pro ty, co se snaží hledat a pochopit. Jen bych ještě dodal, že zpívám v jazyce, který jsem si osvojil při svém dlouholetém pobytu v téměř-emigraci v mládí a přišlo mi, že to zapadá do konceptu desky. A bez angličtiny (potažmo bez anglických hostů) bych určitě nemohl vytvořit stejnou hudbu a stejné album. Třeba příště! Ještě jednou díky za reflexi i za odpověď, OG

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..