Totálně svobodná hudba ve mlýně
Vladan Hanulík

Totálně svobodná hudba ve mlýně

Po dlouhé době se do Automatických mlýnů v Pardubicích vrátila nonkonformní kultura! V sobotu 8.října proběhla v unikátních industriálních prostorách spontánně vzniklá a svépomocí organizovaná akce (dle slov Zdeňka Závodného, programového ředitele pardubického Divadla 29, jenž se na akci podílel nejvýznamnější měrou). Narozdíl od davů, hrnoucích se do centra na opulentní městskou slavnost v předvečer Velké pardubické, přišlo do přízemí mlýnů několik desítek lidí. A nelitovali. Čekaly je čtyři vskutku výživné hudební sety tří souborů, experimentujících především na poli elektroniky, noise a volné improvizace…

Prvními vystupujícími bylo duo Leopold – tj. Jan Dudešek (ozvučené objekty) a Jakub Jan (didgeridoo). Dudešek je sedmdesátiletý výtvarník a designer (pracující hlavně s kovy), narozený v Pardubicích, ale od 60.let žijící ve Švýcarsku. Jeho spoluhráč je o dvě generace mladší. V improvizaci nazvané „Echoes Of Gravity“ vedle tří druhů didgeridoo znělo prkno, na kterém byly nataženy dvě struny, jejichž délka mohla být libovolně měněna. Dudešek užíval navíc dvě tyče, které hozeny a rolovány na strunách vytvářely nejen aleatorní hlukové erupce, ale též chvílemi pravidelný rytmus v minimalistickém duchu. Zvuk pak vycházel z obřího reproduktoru, sestaveného z gumových kruhů. Místy to bylo více zvukové bloudění než tvar připomínající alespoň vzdáleně hudbu, ale každopádně byl poslech dobrodružstvím. Ono vlastně záleží na tom, co všechno ještě může být hudbou; každý tu nejzazší hranici má jinde. Naštěstí to aktéři zbytečně neprotahovali; v okamžiku, kdy vyčerpali škálu možností interpretace, tak skončili. Což bylo zhruba po 25 minutách.

Po nich nastoupila další dvojice, tentokrát cele elektronická: Jára Tarnovski a Georgij Bagdasarov, jinak členové experimentálního souboru IQ+1. Ti si vystačili s gramofony a živou elektronikou, připomínající malou elektrárnu. Spodní proud byl tvořen elektronicky a scratchingem zpitvořenou nahrávkou hlasu Otakara Brouska st., na který oba protagonisté nabalovali minimalistické plochy, hlukové stěny, drásavé stříkance, lupance, ruchy, ostrohranné zvukové vrypy a zářezy, občas náznaky ambientního zklidnění. A to vše směřovalo díky vůli a souhře ke gradaci, jež působila až hypnoticky. Výtečný pětatřicetiminutový set!

Recenze: NOVÉ ALBUM IQ+1 OBJEVUJE DUŠI PRAHUDBY

Pak nastoupilo pardubické trio Frisks. To jest jazz-core, který je pod tlakem vyživován také free-jazzem, volnou improvizací, noise a též (dle slov samotných aktérů) stopovým možstvím ugrofinského folklóru, nebezpečným pro alergiky. Trio tvoří totálně svobodný Vít Hoigr s rozvolněnými bicími (mimochodem klinický psycholog), totálně svobodný František Václavík s rozvolněnou kytarou (jinak historik architektury) a totálně svobodný Zdeněk Závodný se saxofony (baryton a tenor) rozvolněnými až do zběsilosti, jinak persona grata nonkonformní pardubické kultury. Představil též nový dechový nástroj, který si sám před několika dny sestrojil; jeho základem je vrchní teleskopická část tibetské Dharmické trubky (dung-čen), zakončená ale saxofonovým náústkem. V závěru téměř pětačtyřicetiminutového vystoupení se k triu přidal zprvu Jakub Jan s didgeridoo, posléze i Tarnovskij a Bagdasarov s elektronikou. A protože posluchači ani samotní hudebníci toho neměli ještě dost, přidali jeden set navíc. Až do vyšťavení…

(autor fotoreportu: Vladan Hanulík)