Republic Of Two zpátky na stromech?

Republic Of Two zpátky na stromech?

zvuk
100
obal
80
hudba
60
80

Pražská indie-folková skupina REPUBLIC OF TWO vydala nedávno na značce Indies MG čtvrté album. Jmenuje se „Back to the Trees“ a za ty dva roky se původní dvojice rozrostla o další tři členy, kteří jsou pro současný zvuk nepostradatelní. Vedle kytaristů, zpěváků a autorů veškerého repertoáru Mikoláše Růžičky a Jiřího Buriana se na nové kolekci dvanácti písní podíleli baskytarista Štěpán Růžička, bubeník Jan Janečka a původem vietnamská zpěvačka Huyen Vi Tranová, jež obohatila vokály vskutku výrazně.

Čím dál tím víc vnímám ten hluk města, tu rychlost a všechny ty závislosti na obrazovkách, ke kterým jsme přilepeni po celý den,“ poznamenává Burian. „Tahle deska je pro mě takové vysvobození, návrat k přírodě, která je pro nás velmi důležitá.“ A není to jen tento abstraktní návrat, ale též návrat k hudebním kořenům, ke vzorům obou hlavních protagonistů. Růžička dodává: „Byli to Beatles, U2 nebo The Smiths. I proto se deska jmenuje Back to the Trees, tedy něco jako zpátky ke kořenům. Toto jsou totiž naše hudební vzory.“

Republic Of Two zpátky na stromech?Republic Of Two tentokrát tedy čerpali z indie-rocku raných 90.let. Což je samo o sobě další recyklací recyklace let sedmdesátých. A v tom vidím kámen úrazu. A občas i pořádný balvan! Minimálně první půlka je spíše návratem na stromy (jak zní otrocky přeložený titul). Třeba čtveřice písní „Caravan“, „All I Need“, „My Serenade“ a „Now You Walk Alone“ je svou natahovanou příjemností až nedoposlouchatelná; tenhle notně zředěný odvar všech možných odkazů považuju opravdu za dost silnou kávu pro někoho, kdo čeká aspoň špetičku originality. Ovšem už i úvodní track v podobě akusticky plné „Under the Waterfall“ je až příliš okatý (Oasis). Jenže přijde v pořadí šestá píseň (titulní), a náhle zavane alespoň trochu svěží vítr, byť nijak neznámý. Ale je při něm nejen příjemně, ale taky občas zavoní a vzruší, v písních nechybí sem tam plnější chuť, aramžérská svěžest a dramatičnost. „Back to the Trees“ je sycena dokonce i Joy Division, kterážto kapela koneckonců udělala ráznou tečku za sedmdesátkovými sladkostmi, vyhoněnými natruc punku. Song „The Healer“ evokuje pozdní Beatles, sice rozhádané, ale přesto stále o krok napřed, „Riverbed“ perfektně graduje a je tam použita zajímavě zironizovaná elektronika, „Sirens“ je konečně tolik vytouženým písničkovým klenotem, neboť aranžérsky nejnápaditěji uchopen, „Volunteer“ i „Sound Underneath My Skin“ mají též plnější, amalgámový zvuk. Album pak vrcholí jímavou, bohatě vystavěnou indie-folkovou šestiminutovkou „Fleeting Glance“…

Ale zvukově je to album brilantní – Ondřej Ježek je už jednoduše nenahraditelný!