Již čtvrté album vydalo nyní na labelu New Port Line PAVEL WLOSOK TRIO. A tentokrát s americkým kytaristou PAULEM BOLLENBACKEM! Český pianista, usazený ve Spojených státech (Severní Karolině), tak pokračuje v oslnivé jazzové jízdě; jak známo, předchozí album natočil s osobností, o které se v současné době hovoří ve všech pádech, a to s Donnym McCaslinem. Nové album, opět s americkou rytmikou (ale jinou), dostalo titul „Smile Baby Smile“.
Bezmála osmašedesátiminutové album je výjimečné lahodným spojením zvuku elektrického piana (Fender Rhodes) a měkce jazzové kytary. Paul Bollenback, proslavený dlouholetou spoluprací s varhaníkem Joeyem DeFrancesco (ale hrál i s Charliem Byrdem, Arturo Sandovalem, Stanleyem Turrentinem či Garym Thomasem), nijak svůj nástroj nepřepaluje, nezatěžuje výrazovou, potažmo zvukovou přepjatostí. Stejně tak Pavel Wlosok využívá především specifického perlení a spíše bluesového feelingu. Mladá, ale nesmírně talentovaná rytmika Zack Page (kontrabas) a Evan Martin (bicí) hraje spolehlivě, nijak tvrdě; kontrabas se dokonce zaskví několika excelentně nosnými sóly. Album proto vyznívá mnohdy až křehce baladicky, ale s typickým bopovým napětím vespod. Všichni aktéři jdou po náladě, barvách, libují si ve zvukomalebnostech, takže i ve svižnějších kusech zachovávají baladický ponor a procítěnost.
Z devíti skladeb je pouze jedna převzatá. Je jí hned ta úvodní „My One And Only Love“, píseň, po které ale s oblibou sahali instrumentalisté, včetně pianistů (třeba Horace Silver, Chick Corea, Joe Sample). Wlosokovo trio ji s Bollenbackem hraje baladicky zpěvně, rytmika je silně načichlá latinou; však tu hostuje perkusista Byron Hedgepeth. Bollenback autorsky přispěl třikrát, Wlosok pětkrát. Bollenbackova sedmiminutovka „Invocation“ využívá výrazných riffů a motivu, mezi nimiž je pnutí, umocněné výtečným kontrabasovým sólem a silně nabluesovělou kytarou. Wlosokova kompozice „Storyteller“ je postavena taktéž na vybroušených riffech, s rytmikou zahuštěnou opět perkusemi, notně proměnlivou, stejně tak s přeléváním barev a výrazu; vynikající výkon zde podává kontrabasista, v doprovodu až drsný, v sóle virtuózní. Následují dvě Bollenbackovy kompozice – svižná, latinou ochucená, přesto průzačně znějící „Billy!“ a jemná balada s jímavými sóly (včetně kontrabasu) „Breathe“. Ovšem také Wlosok se blýskl melodicky skvostnou baladou – „Everything Happens To Sphere“, kde se znovu vyznamenal kontrabasista. Pravou bopovou jízdu skrývá nápaditá svižnůstka „McCoy´s Mood“, inspirovaná Wlosokovým oblíbencem McCoy Tynerem. Nechybí ani čistokrevná dvanáctka – „The ISIS Blues“. Jde o vzpomínku na Wlosokovy začátky v klubu v Asheville; piano i kytara vystřihnou znamenitě vystavěná a gradovaná sóla. Závěrečnou položkou vydařeného alba je titulní „Smile Baby Smile“, již Wlosok napsal krátce po narození první dcery (2003). Je plná šťávy, úsměvů, optimismu, je roztančená, s příchutí latiny (opět výtečné perkuse Hedgepetha), se vzrůstající intenzitou.
Pro takovou hudbu se hodí naplno označení hezká…