Mohl to být hudební počin roku, ale...
zvuk80%
obal100%
hudba50%
77%Průměrné skóre

Netradiční hudební projekt vznikl na východě Slovenska; však také jde rusínské lidové písně, jež zpívala malému Andymu Warholovi v obci Miková jeho matka Júlia Zavacká. Ty pak v 50.letech nahrála ze synovy iniciativy na elpíčko v nahrávacím studiu v Pittsburghu; to již žila ve Spojených státech. Desku posílala jako dárek svým blízkým v její rodné vlasti. Nyní se pokusil vdechnout nový život těmto pozapomenutým písním operní zpěvák IGOR KUCER. Se svou skupinou EMOTION GROUP se totiž už nějaký čas snaží o spojení světa opery a klasické hudby s jazzem, rockem, popem a lidovou hudbou. A tak vzniklo album „Igor Kucer Emotion Group presents songs by Andy Warhol´s mother Julia Warhola“. Na více než čtyřicetiminutové CD se vešlo 16 tracků, obsahující úvodní a závěrečnou křesťanskou modlitbu v autentickém podání paní Warholové a taktéž sedm písní. Každá nejdříve zazní v originální verzi (a´capella), posléze v novém šatu

Po instrumentální stránce nové uchopení funguje; však také Emotion Group tvoří znamenití muzikanti: kytarista Ondrej Micik je rocker, ale hraje též třeba s Andym Belejem, pianista Peter Adamkovič je členem AMC Tria, baskytarista Michal Šimko tvrdí muziku v Aftertree, bubeník Michal Fedor hraje v Bandu Petera Lipy a perkusista Mirko Szirmai je znám ze souboru N3O Akustika, hrající reggae a world music. Některé písně jsou více jazzově pojaty, to pak exceluje v doprovodu i sólových partech pianista (např. „Oj pid lisom zelenkym“, „Pid dubynoju, pid zelenoju“, „Cervona ruža trojaka“). Jedna verze je pak výrazně folková („Oj, pohnala baba dida“) a zbylé jsou záležitostí jazz-rocku a pop-rocku, kdy kraluje výtečný kytarista – obvzlášt parádní sólo vystřihne v „Ty, divcino moloda“. Vrcholem pak budiž jazz-rocková fusion v „Dala ty na, moja mamko“, kde se ani pianista nemíní zahanbit. A protože instrumentální složka zde má navrch nad tou vokální…

coverZpěv hlavního protagonisty tohoto projektu je totiž největší slabinou. Nevím, proč Igor Kucer tak lpí na onom nepřirozeně hrdinném tenoru, který se pro lidovou píseň absolutně nehodí; takhle to totiž není ani ryba, ani rak (řečeno velmi šalamounsky). Pokud bych se měl vyjádřit naplno, bez obalu, pak jsem nucen vzpomenout na dva národní umělce sovětské éry, kteří z titulu operních pěvců zpívali podobným způsobem populární hudbu a byli v Československu postrachem inteligentnější části posluchačské masy, kterým byla kultura z Východu permanentně tlačena do uší – Muslim Magomajev a Eduard Chil. Ten obvzlášť se nabízí ke srovnání, a bohužel Kucer dopadá ještě hůře! Podotýkám, že je to můj subjektivní názor, vyvěrající z faktu, že tyto typy hlasů jsou mi odjakživa bytostně protivné…

Jedna nejmenovaná hudební publicistka označila Kucerův zpěv za knedlikoidní; a má bohužel pravdu. Je mi záhadou, proč sice mladý, ale již zkušený operní zpěvák, nepoznal neadekvátnost takového způsobu zpěvu, který nemá nic společného se syrovostí a opravdovou emocionalitou lidové písně?! Chvílemi jakoby se dokonce nutil do takového výrazu, takže v dynamických změnách je pak slyšet onen knedlík, respektive přiškrcený hlas, naplno. Ale ani v kantilénových pasážích to nemohlo dopadnout lépe, protože způsob interpretace je jednoduše zcela mimo.

Je to obrovská škoda. Mohl to být hudební počin roku! Už kvůli úchvatnému hlasu matky Andyho Warhola…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..